Cesta českých reprezentantů ze základní skupiny do dalších bojů norského šampionátu byla, dá se říci, slibná. S Rakušany si v úvodním střetnutí poradili s přehledem a nedostali ani branku (7:0), s nadhledem zvládli i slabounké a vystrašené (ovšem svižně bruslící) Japonce (12:2), i když ti se ve střetnutí s českým týmem ku všeobecnému překvapení ujali vedení, což v zemi vycházejícího slunce místní odborníci jistě pojali z hlediska historie jako událost, která stojí za zaznamenání do análů.

Hladivé je, že (snad) pryč jsou časy, kdy se naše celky leckdy s papírově slabšími soupeři vyloženě trápily. Letos tito profíci vše zvládli s přehledem a šampionát pro ně v samotné podstatě začal až v jejich závěrečném zápasu ve skupině proti mužstvu USA. "S ničím nekalkulujeme, pokud chceme dojít co nejdál, třeba až ke zlatu, měli bychom porazit každého, kdo nám stojí v cestě, " poznamenal Hlinka a více se k tomu nevyjadřoval. Na Američany se čeští hráči těšili. "Konečně přepneme na jinou rychlost, " říkali v čele s Martinem Ručínským, jemuž prý dlouhé pauzy mezi zápasy zpočátku moc k duhu nešly. "Ona je to vážně nuda, " notoval mu bek František Kučera.

Hokejisté Spojených států na posledním šampionátu ve Švýcarsku klesli až ke dnu a o účast v Norsku museli bojovat v pro ně jistě potupné "rakouské" kvalifikaci, kterou však s několika osvědčenými veterány s pře hledem zvládli. USA měly zpočátku norského mistrovství světa celek pracovitý, ovšem v bojích v základní skupině bez hvězd. Poté, co z nejrůznějších důvodů pozvánku odmítli gólman Mike Richter, obránce Brian Leetch či útočník Tony Amonte a další, kteří požádali o omluvenky z důvodu zranění, únavy nebo proto, že jim skončily smlouvy a bylo zapotřebí pracovat na další budoucnosti, kouč Terry Murray věřil v kolektivní pojetí a rovněž v to, že se tým brzy sehraje a že možná přiletí i hvězda z Philadelphie, John LeClaire, střelec k pohledání.

Čeští hráči na Ameriku skočili svižně, rychle se ujali vedení, dvakrát po sobě dvoubrankového, ale pokaždé o něj brzičko přišli vinou poněkud uvolněnější živelné hry, což zámořského soupeře ke konci druhé třetiny dovedlo k vyrovnání. Ivan Hlinka měl za to, že jeho svěřenci chtěli hrát dopředu snad až příliš aktivně a zapomínali na důslednou aktivní obranu, takže Roman Čechmánek se několikrát řádně zapotil. "Bylo tam trochu chaosu. Je v pořádku, když se chtějí hráči prosadit, ale nesmějí přitom zapomínat i na další povinnosti, " říkal Hlinka bezprostředně po zápasu. Čeští plejeři, kteří chtěli vyhrát skupinu, se samozřejmě z velkoměsta (Oslo) na venkov (Hamar) stěhovat nechtěli, takže v poslední třetině zabrali a byl to kapitán Pavel Patera, jenž rozhodl o vítězství českého týmu 4:3. Byla v tom vůle. První příčky v bylo dosaženo.

V základní "zahřívací" skupině na českém týmu potěšila jeho soudržnost, ochota bojovat, a pak také skvělé využívání přesilovek. Z třiadvaceti vstřelených gólů v základní skupině čeští hokejisté ve hře v početní převaze soupeřům nasázeli jedenáct branek, což bylo soupeři patřičně kvitováno a v tomto ohledu z náš šel strach.