Čeští plejeři si vesměs na javorové listy věřili. "Mně tedy Kanaďani vyhovují, " tvrdil Martin Ručinský a prý hovořil za celou svou "zámořskou" pětici. Ostatní nebyli nikterak proti. Navíc - v posledních čtyřech letech jsme měli s Kanaďani lepší bilanci, takže proč ji neprodloužit.

Do utkání český tým nastoupil bez Jana Čalouna, na něhož dosedly horečky, které jej poslaly marodit na samotku, aby se nestal bacilonosičem, ve "finské" řadě "finského" bombarďáka nahradil Tomáš Kucharčík, jenž se tak konečně dočkal na norském šampionátu premiéry Začali jsme dobře, ovšem v úvodních minutách jsme z několika šancí nevytěžili nic. Přišla 5. minuta, Kanaďani rychle vyvezli puk z obranného pásma a Hnilička (až napotřetí) po dorážce obránce Reddena kapituloval.

Tím se ke slovu dostal i soupeř. Byl důrazný, rychlý, střelecky potentní, odhodlaný. K pukům se dral snadněji, dokázal hrát v obraně nesmírně zodpovědně, což mu vydrželo vlastně po celé utkání. V jednoduchosti je prostě síla, bez kudrlinek to jde leckdy (zejména proti silnějším protivníkům) líp. Ve druhé dvacetiminutovce se Kanaďani ještě zlepšili, o čemž svědčí i počet střel (6:15 v jejich prospěch). Česká obrana si čas od času vybírala menší dovolenku, čehož dokázal k úniku využít Friesen. Jeho blafák opět vynikající Hnilička sice pokryl, i jeho opakovaný pokus, ale nekompromisní Sillmanovu dorážku pod víko už ne.

To, co Kanaďani hráli dvě třetiny, v podstatě dodrželi i v závěrečné části hry. Po jednoduché Ručínského krasobruslařské parádě a zpětné přihrávce na Kubinu, jenž nekompromisně prostřelil výborného ottawského gólmana Tugnutta, český tým sice snížil a dostal se znovu do utkání, ale na kanadskou obrannou zeď to tentokrát nestačilo, i když šance tam byly velice slibné.

"V závěrečné třetině jsme podali už slušný výkon, ale nestačilo to, " řekl Ivan Hlinka. "Opět se ukázalo, jak užitečné je se v těchto zápasech ujmout vedení Před Kanadou jsme podle mého měli zbytečný respekt. "