Když čeští hokejisté v prvním utkání čtvrtfinálové skupiny (po dni odpočinku, bylo se na moři na rybách) vlítli na Rusko a Vlasák ve spolupráci s Šimíčkem hned ve 2. minutě dotlačil puk za Podomackého záda, vypadalo to přímo skvěle. Naši dál bušili do soupeře jako do vesnických vrat, ale patřičná nálada jim vydržela tak akorát do 9. minuty střetnutí a ještě pár nicotných chvilek navrch. Když v přesilovce hvězdný Alexej .Jašin vyrovnal a za tři minutky poté naservíroval puk Gusmanovi, Rusové se ujali vedení, a když za další tři minutky vstřelil třetí gól Petrenko, rozhozeného Čechmánka tím vyhnal z branky. " ve druhé třetině nás trenéři rozházeli a trochu jsme ožili, " vzpomínal kapitán Pavel Patera, ale vzápětí dodal: Potřebovali jsme vstřelit gól jako sůl, ale zůstalo jen u bezzubé snahy Nikdo nechápal, ,jak se to mohlo stát."

Závěrečná část hry pak byla z české strany naprosto chaotická, po čtvrté brance v (už) Hniličkově síti se výběr zcela položil, kupil chyby a konečná prohra se sbornou l:6 (sedmá branka Rusů naštěstí padla až po závěrečné siréně) byla na MS od šampionátu v roce 1987 ve Vídni nejkrutější. Nikomu pochopitelně nebylo do řeči, hráči se sami zavřeli v kabině a hledali důvody prohry. "Zažil jsem už mnohé, ale tohle jsem rozhodně nečekal," tvrdil šéf výpravy a předseda svazu Karel Gut. "Ovšem třeba nastane obrat k lepšímu. To jsem už ostatně také zažil. "

Jako do vrat bušili čeští hráči i do Slováků , kteří do zápasu nastoupili jen se třemi pětkami. Nevyužité šance se hromadily, Slováci měli co dělat, aby udrželi krok a dech, ovšem stačily jim pouhé dvě akce a ve 12. minutě vedli 2:0. Nejdřív puk za Hniličkova záda ze zmatku dorazil Kapuš, o čtyři minuty později si na brejk počíhal Pálffy a se skvěle vyvedenou kličkou do bekhendu si Milan Hnilička neporadil.

Pak nás německý rozhodčí Miller poslal do tří, ale dvojnásobné oslabení čeští hokejisté naštěstí přežili, což byl základ k pozdějšímu obratu. "To byla hrůza," přiznal Ivan Hlinka. "Začali jsme stejně jako proti Rusku. Hnali jsme se bezhlavě dopředu a skóroval soupeř Slováci dali dvě rány a měli nahráno. " Naši reprezentanti naštěstí zapnuli na plné obrátky a do konce třetiny stačili stav zápasu brankami Jana Čalouna a novice z New Jersey, Petra Sýkory.

Ve druhé třetině pak čeští hráči soupeře zcela zdeptali, ten vůbec nevěděl co má hrát, čtyři branky jej poslaly až ke dnu. "Byl to náš nejhorší výkon na šampionátu," prohlásil trenér Ján Šterbák. "Jsem smutný, i když mi bylo jasné, že proti nám už Češi tak špatně, jako proti Rusům, už hrát rozhodně nemohou. " S osmigólového přídělu měli čeští reprezentanti sice radost, ale v mnohých hráčích dřímaly náznaky smutku. "Jediný odfláknutý zápas nás může poslat z bojů o medaile domů, " říkali unisono.

Pokud jsme chtěli semifinále, což jsme samozřejmě chtěli, a nemínili jsme spoléhat na pomoc Slovenska v utkání s Ruskem, matematika byla naprosto jasná. Nad nesmírně silnými Švédy jsme totiž v závěrečném zápasu Skupiny potřebovali zvítězit o čtyři branky, což se při vší úctě k českým hráčům zdálo být úkolem doslova nadlidským.

Jenže Slovensko (bez Droppy, Daňa a Sekeráše) se v odpoledním zápase proti neuvěřitelně vyčichlým, utahaným a laxním Rusům vytáhlo, po dvou třetinách vedlo 2:0 a nakonec utkání se sbornou k naší obrovské radosti v několikanásobném oslabení v závěru zremizovalo, takže českému celku stačilo nad Švédy zvítězit jakkoliv, tedy i hubeně.

Naši poslali do slovenské kabiny basu piv a Ivan Hlinka se zachoval jako gentlman, neopomněl totiž Slovákům veřejně poděkovat: "Nečekal jsem, že budou hrát s takovým zanícením, když jim v samotné podstatě už o nic nešlo. Jsme jim vděčni. Z hotelu jsem na stadion odjížděl za stavu 2:0 a než jsem tam dojel, bylo to srovnané. Tak jsem raději počkal venku před vchodem, abych tu potřebnou remízu neuřknul. " Rusové měli osud ve svých rukách a letos velice toužili po úspěchu. Nakonec znovu odjeli domů předčasně.

S Hniličkou v brance se naši hráči do Tre kronor zakousli, ale jejich snaha byla tak silná, že se zpočátku dopouštěli řady faulů, jež kanadský sudí Auger nekompromisně trestal. "Když chce člověk udělat pro dobrou věc maximum, dopustí se chyb," poznamenal Ivan Hlinka. "Nelíbilo se mi to. Po utkání, v němž rozhodčí pak naštěstí vylučoval i Švédy, se mi zdálo, že na soupeře byl o ždibec mírnější, i když mi v průběhu první třetiny tvrdil, že je mu jedno, kdo vyhraje, ale že bude trestat všechno, co uvidí. " Jestliže to v průběhu šampionátu v naší obranné hře párkrát zaskřípalo, v zápase o bytí a nebytí čeští borci hráli nesmírně odpovědně, obětavě, s nasazením všech sil, pozorně. Nejdříve přežili sérii oslabovek a pak začali zlobit. Ve druhé třetině si brankář Salo po důsledném ataku Martina Procházky, jenž pádil za pukem jako pitbulteriér za kořistí, doklepl odražený puk do vlastní kasy a vedli jsme 1:0 , Martin znovu dokázal, že je skutečně "zlatý" chlapec. Obyčejně totiž bývá u všeho nejdůležitějšího, co jeho mužstvo, ať klubové či národní, potřebuje.

Když o pět minutek později (34. minuta) poslal František Kučera do brejku Viktora Ujčíka ("křičel jsem na Frantu, at' mi to šoupne, měl jsem strach, aby to stihl, ale udělal to parádně") a ten vymetl horní růžek Salovy klece tak, jak to Viktor obyčejně zvládá, když je v pohodě, české naděje na postup do semifinále rapidně stouply Na obou stranách bylo k vidění ještě několik šancí, ale výsledek skvěle hrající český tým s vynikajícím a veskrze spolehlivým Milanem Hniličkou udržel a ani to příliš nebolelo. "Jsem rád, že mohu trénovat takový mančaft," prohlásil po utkání trenér Hlinka, jemuž viditelně odlehlo. "Na soupisku už dopíšeme jen Tomáše Kucharčíka, který je tu s námi od začátku šampionátu, další čtyři hráče, jak povolují pozměněná pravidla, však už povolávat nebudeme. Ať si tenhle tým dobojuje tohle mistrovství světa až do konce. "

Bylo to neuvěřitelné. Český tým byl málem až na dně a jen málokdo mu dával naděje na postup. Ve hře bylo mnoho variant, jen špetička z nich však pro naše barvy příznivých. Nakonec se však postupovalo z první pozice! Ukázalo se, zkrátka, že i puk je dokonale kulatý. Český tým tak (jako jediný mančaft ze světové špičky) už popáté za sebou ve vytouženém semifinále ( které jaksi neoficiálně potvrzuje elitní třídu) nechyběl.