„Počítej se mnou!“ aneb Kamenický jamboreeNa začátku byl nadšený nápad několika lidí. Zprvu se to u každého zvlášť vyvíjelo v poněkud odlišných představách, ale po zjištění podobné idey se rozdíly smazaly a začalo se stavět na společných základech. Netrvalo dlouho a bylo rozhodnuto. V půli června se v Kamenici nad Kamenicí (citát z povánky) uskuteční závod pro děti.Cílem bylo ukázat dětem záludnosti Nováčkovských zkoušek. Akce byla pojata opravdu ve velkém stylu, takže po předběžném spočítání úplně všech přítomných vyšlo číslo podobné táborovému seznamu. Vlastně proč ne? Tábor - skvělá myšlenka, i když třebas jen na jednu noc. Tohle už má pořádný nádech romantiky a dobrodružství! Zbývá to už jen naplánovat, vymyslet, zařídit, zorganizovat… Ale se správnými lidmi to jde snadno. Závod měl být od počátku trošku delší a pokud nechceme poztrácet děti a trochu je nechat vyřádit uděláme si víc stanovišť. Víc stanovišť = víc vedoucích. Po letmém seznámení se s diáři svých přátel bylo nutno zalovit i v jiných vodách. Je potřeba přibližně 20 až 25 lidí. Ze známých důvodů (-ne-spolehlivosti) se oslovilo asi 35 nadšenců. Hned v prvním kole jich pět odpadlo. Nuže to se nechá chvíli uležet a radši se připraví program. Po mírných obtížích je i ten zformulován a nejpalčivěji se ozývá otázka organizačních pokynů a nezbytností. Jistě si dovedete živě představit, jak to vypadá, když se přemýšlí o jídle, nejvhodnějším místě, datumu, průběhu celé akce, penězích, spaní, dopravě, příchodu živelných katastrof a v neposlední řadě i o vyřešení problému se stranami (sociální zařízení) - to bylo nanejvýš zajímavé. Fajn, stálo to trochu dřiny a pevné vůle, ale při troše fantazie je tohle zařízeno. Teď už jen pozvánky pro děti a vedoucí a je to. „Víš, nezlob se, ale ono to nepůjde, aspoň ne tenhle víkend. Nešlo by to přesunout?“ „Hm, tuhle akci asi vypustím…“ „Mně si můžeš škrtnout.“ „Já tam asi nepojedu. Co tam? Mě se tam nechce. My máme jet stejně jinam. I tak nevím, jestli bude čas, musím pracovat…“ (Čas není, ale jinam se může, jo? Tak tohle si ještě vyříkáme!) Čára sem, čára tam a seznam pěkně prořídne. Jak že má být o víkendu? Celkem hezky, docela teplo, občasné přeháňky, místy bouřky… Ha ha ha , vy si ze mě děláte srandu, ne? Myslím, že si dovedete představit pocity lidí, kteří se doteď úporně snažili. No co, asi by bylo nejlepší zatnout zuby a přejít to. Pak odpadne dalších pět lidí - a to bez omluvy (mimochodem doufám, že se někdo ve výše uvedených promluvách poznal a stydí se). Dětí se taky můžou přetrhnout a počasí se asi opravdu nevydaří. Co víc, přijde za Vámi člověk, bez kterého to půjde jen opravdu těžko, a svěří se Vám jen tak mezi řečí se svou sobotní indispozicí… Člověk úplně cítí, jak se v něm zvedá vlna nevole a po krátké konzultaci s někým dalším je rozhodnuto. Zrušeno! Stejně Vám to nebude chybět! Nám taky ne! …anebo ano? Koho by to nemrzelo? Potom se někdo může divit upadajícímu elánu, s takovým přístupem to prostě nejde. Pevně věřím, že se nad tímto článkem zamyslíte i přes to, že jste třeba s touto akcí neměli nic společného. Mám takový pocit, že to nikomu z nás neuškodí. Ale abych se neloučila tak mravokárně, na závěr přidávám jednu dobrou zprávu: na myšlenku Kamenickýho jamboree jsme zdaleka nezanevřeli. Takže někdy jindy, v lepších podmínkách… Jména jsem neuvedla zcela záměrně, aby si někdo nepřipadal ukřivděný (jak tomu v mnoha případech již je…) |
