HISTORIE SKAUTINGU



A - Dějiny světového skautingu
B - Dějiny českého skautingu
C - Dějiny dívčího skautingu


  1. Dějiny světového skautingu
    Počátky skautingu jako výchovné myšlenky musíme hledat již v době renesance, která tak obrodila lidstvo a dala mu zpět řecké klasiky. Byl to Francouz Francois Rabelais. V pěti svazcích svého románu Gargantua a Pantagruel (1532 - 1553), který se odehrává v říši obrů, se vyslovil pro požadavek přirozené výchovy a odmítá tehdejší způsoby učení a slovíčkaření. Dle něho se má výchova dít v přírodě, pro přírodu a ve shodě s přírodou. Mládež má vše pozorovat, všemu se učit, vše zkoumat: hvězdy, zvířata, rostliny, nerosty. Výchova se má dít pro skutečný život a jeho praktické potřeby. Toto Rabelaisovo učení bylo vskutku revoluční a tehdejší společenské zřízení se snažilo tyto revoluční myšlenky potlačit.
    Po Rabelaisovi přichází Učitel národů, náš Jan Amos Komenský, který jako osvícený pedagog viděl do dětské duše a také zastával názor "názorného učení", učení obrázky, praktickým cvičením, hrou. Vodí své žáky do přírody, do měst, do dílen. Z jeho nejznámějších děl: Orbis pictus (Svět v obrazech), Labyrint světa a ráj srdce, Obecná porada o nápravě věcí lidských.
    Ženevan Jean Jacques Rousseau prosekl další úsek. Jeho román "Emil, čili o výchově" byl polnicí, jejíž hlas zazněl silným revolučním zvukem do doby, ve které žil. Doba "nadrozumová" tu dostává do ruky věc, která jí pálí prsty a jako doutnák zapaluje sudy prachu ukryté v ujařměné společnosti. Jeho heslo "Vše podle přírody" bylo něco hrozného pro ušněrovanou a upjatou společnost jeho současníků. Hlásá návrat k přírodě, města jsou podle něho propastí lidskosti. Rousseau již tehdejší dobu označoval za zkaženou civilizací! Co by řekl dnešní době mobilních telefonů, letadel, bezdrátového spojení, informačních dálnic! Byl revolucionářem, co se společnosti týče. Děti tehdejší lepší společnosti se totiž učili menuetu, poklonkování, opakovat jako papoušek několik přeškrobených frází. Rousseau byl za své pokrokové myšlenky pronásledován a musel se ukrývati. Přesto všechno volá: "Cvičte vytrvale tělo dítka, učiňte chlapce silným a zdravým, aby jste ho učinili rozumným. Ať pracuje, běhá, křičí, ať je stále v pohybu."
    Rousseau netábořil venku, ale někdo již šel prakticky ve šlépějích jeho rad, byl to lékař Basedow, který ve Filantrippinu táboří v létě se svými chovanci v přírodě pod stany. Je tak prvním táborníkem na evropské půdě. V minulém století usilovali o přirozený základ výchovy ve styku s přírodou, zvláště Pestalozi, Spencer, Ruskin a Tolstoj. Také o našich zakladatelích Sokola Dr. Tyršovi a Fügnerovi se dá říci, že to byli předchůdci skautingu u nás.
    V Americe hlásali návrat k přírodě Emerson a H. D. Thoreau. Jejich myšlenky jsou ušlechtilejší, reálnější, logicky přesnější, než tomu bylo u jejich předchůdců. Thoreau byl skautem ideálního typu. Ve shodě se svými ideály se odebral do lesní samoty u jezera Walden, kde žil 2 roky ve srubu, který si sám postavil. Své zkušenosti uložil do knihy "Walden aneb život v lesích". Snažil se o úplné splynutí s přírodou. Naše dnešní skautské metody praktikoval bezezbytku. Stopoval zvěř, díval se na noční oblohu, pozoroval to, po čem chodil, co létalo a kvetlo kolem něho.
    Jeho následníkem byl malíř, spisovatel a zálesák Ernest Thompson Seton (1860 -1946), přezdívkou Černý vlk. Byl to člověk, který viděl, že bohatství, které našel v přírodě, když se jí přiblížil a když se naučil v této knize číst, nemá význam, když zůstane ukryto pouze v jeho nitru. Seton na svých toulkách Amerikou poznal dopodrobna kulturu, zvyky a pravou podstatu Indiánů. Na svých poznatcích Indiánů a dětí postavil základ organizace "Woodcraft Indians". Vodí své chlapce a děvčata do přírody a tam je učí s primitivními nástroji stavět chýše, vařit, oblékat se jako Indiáni, užívat jejich slavnostní zvyky. Využíval touhy hocha z ulice stát se traperem, indiánským náčelníkem, Buffalo Billem. To se chlapcům a děvčatům velmi líbilo, ale ne na dlouho. Návrat k přílišnému primitivismu jim nedával to, co by chtěli. To bylo v roce 1902. K ochabnutí zájmu připisuje Seton primitivní organizaci svého woodcraftu a proto zakládá roku 1916 novou organizaci "The Woodcraft League of America", která byla organizačně značně vyspělá, ale ideově zůstávala na původní výši. Z Setonova pojetí skautingu máme v našem hnutí Junák oblibu všeho indiánského - přezdívky, totemy, táborové ohně. Myšlenka nejčistšího táborového ohně, který vše nečisté mění na popel, je myšlenkou odrážející touhu všech dobrých lidí po konečném vítězství Pravdy.
    V Evropě se také objevily odbočky amerického woodcraftu, ale jejich činnost neměla dlouhého trvání. Když Seton zakládal svoje hnutí, objevuje se v Evropě něco podobného. Generál Robert Stephenson Smyth Baden- Powell (22.2.1857 - 8.1.1941) je ve Velké Británii uznáván nejen jako zakladatel skautingu, ale především jako "hrdina od Mafekingu". Jako voják prošel Indii, Afghánistán a jižní Afriku, kde se také nejvíce vyznamenal. Tam pozoroval, že anglické vojsko, ač bylo lépe vyzbrojeno a bylo ho více, nevyrovná se vojsku Burů, se kterými Anglie válčila. Jako bystrému pozorovateli mu neušlo, že Burové, ač sedláci špatně vyzbrojení, jsou nepřemožitelní proto, že využívají přírody, která jim nebyla cizí. Zvyklost života v přírodě, otužilost, zdatnost tělesná a výborné zrakové schopnosti, to vše používalo několik tisíc Burů proti téměř milionové, drilem vycvičené anglické armádě. Když byl potom Baden-Powell velitelem pevnosti Mafekingu v Jihoafrické stepi, využil těchto poznatků a vycvičil z chlapců spojovací četu, která se velmi osvědčila. Po návratu do Anglie začal cvičit vojenské stopaře a vydal pro ně příručku. Zjistil, že je hodně čtena mezi mládeží, která se taktéž sdružovala v tzv. Boys Brigades založené anglickým duchovenstvem. Tato organizace sdružovala chlapce ve věku 11 - 17 let a usilovala hlavně o výchovu mravní. Chodili také cvičit do přírody, ale protože cvičení vedlo několik důstojníků, staly se vycházky vojenskými efecírkami a to chlapce také dlouho nebavilo.
    V té době poznává Baden-Powell Setonův woodcraft, roku 1906 vydává knihu "Scouting for Boys" - první příručku pro skauty a "bibli" skautingu. O rok později táboří skauti poprvé veřejně na ostrově Brownsea a skautské hnutí se šíří z Anglie nejdříve do kolonií. První zemí mimo britské Společenství národů, kam se skauting rozšířil bylo jihoamerické Chile. V Evropě pak nejdříve v Německu, dále do Belgie, Holandska, Ruska, Itálie, Francie, Švédska. Hnutí rostlo a sílilo, roku 1908 byl založen odbor mořských skautů - tzv. Sea scouts a již v roce 1909 vzniká odnož skautingu pro dívky "Girl Guides", v jehož čele nestála od počátku Olave Baden Powellová, jak se někdy mylně uvádí, ale Baden Powellova sestra Agnes.
    Do hnutí zasáhla rušivě světová válka, během níž skauti osvědčovali svou připravenost, kdy působili jako vojenské spojky, hlídky na mostech, pomocníci v nemocnicích. Ještě v roce osudných sarajevských výstřelů byla dokončena koncepce výchovy skautského dorostu - vlčat, rok před koncem války byl výchovný systém vlče-skaut doplněn na triádu vlče-skaut-rover. (Jen na okraj - patronem vlčat je sv. František, patronem skautů sv. Jiří a ochráncem roverů je sv. Pavel).
    V roce 1919 probíhá první Lesní škola v "Gillwell Parku". Je to pozemek na SV Londýna nedaleko Chingfordu v hrabství Essex. Od roku 1920 začínají pravidelně ve čtyřletém období probíhat skautská Jamboree (první v paláci Olympia v Londýně). Výjimku tvoří třetí Jamboree, které bylo po pěti letech po druhém a bylo označeno jako Jamboree plnoletosti. Další výjimkou je šesté "J. míru" v roce 1947 ve Francii, které se konalo po deseti letech a na kterém byla dosud největší výprava československých skautů - 500. Deváté se konalo po dvou letech v roce 1957 - v roce padesátiletého skautského výročí. v roce 1979 se jamboree nekonalo, ačkoli mělo. Bylo plánováno v Iránu, ale jelikož tam došlo několik měsíců před začátkem k islámské revoluci, uskutečnilo se místo něj několik menších, kontinentálních. Zatím poslední se konalo v roce 1995 v Holandsku, další se bude konat roku 1999 v Chile.
    Je vytvořena mezinárodní skautská kancelář pro skauty a skautky. V roce 1920 vznikl WOSM (World Organization of Scout Movement) - chlapecká organizace se sídlem v Ženevě a v roce 1928 dívčí organizace WAGGGS (World Association of Girl Guides and Girl Scouts) se sídlem v Londýně.
    Hnutí nenarušila ani ničivá druhá světová válka, ani se ho nedotklo vytvoření totalitních režimů, které zlikvidovaly skautské hnutí v mnoha zemích (SSSR, Čína, ČSR, Polsko, Maďarsko, atd.). V současné době je v mezinárodní skautské kanceláři registrováno asi 16 miliónů skautů a skautek z více než 150 zemí a skautské hnutí bylo a je postupně obnovováno v zemích, kde vládly totalitní režimy.

  2. Dějiny českého skautingu
    Myšlenku skautingu přinesl do českých zemí na počátku dvacátého století profesor žižkovského reálného gymnázia Antonín Benjamín Svojsík (5.9.1876 - 17.9.1938) - 35-letý tělocvikář. Z přípisu rakousko-uherského ministerstva vnitra se dozvídá o skautingu Badena-Powella a v létě 1911 se vydává do Anglie, aby poznal z vlastní zkušenosti, co je to ten skauting. Táboří s anglickými skauty, poznává jejich program, jejich ideje.
    Poznal skauting v jeho domovině a aby poznal, jak vypadá táž věc na cizí půdě, zajel si na zpáteční cestě do Švédska, Belgie, Dánska a všude vidí, že skauting prospívá a že všude výchova k přírodě a hry mají velký význam ve výchově mládeže. Poznal, že skauting je výchovný systém, který marně hledali různí vychovatelští reformátoři.
    Po návratu do vlasti strávil Svojsík zbytek prázdnin v chatě, kterou si sám zhotovil z větví a březové kůry pod hradem Lipnicí na Českomoravské vrchovině. Žil zde první skautský tábor se dvěma studenty a čtyřmi venkovskými chlapci. Bylo to místo zrození československého skautingu. V této zálesácké chatě překládal se svým švagrem A. Stránským knihu "Scouting for Boys" a dozrály zde myšlenky, které pak byly vůdčími ideami našeho skautingu. Svojsík vzal za základ skautingu Badena-Powella, dobré stránky Setonova woodcraftu a přidal české prvky. Dne 1. února 1912 vychází první český spisek o skautech "Český skaut" a téhož roku vychází kniha "Základy junáctví". Do této knihy přispěli uznávané osobnosti tehdejší doby (prof. Masaryk příspěvek slíbil, ale nedodal). Lékaři zde obhajují užitečnost spaní na čerstvém vzduchu. Je třeba si uvědomit, že v té době se věřilo, že noční vzduch je otrávený atd. Pořádá se první kurz pro činovníky.
    O prázdninách roku 1912 táboří pod hradem Lipnicí pražský oddíl skautů vedený prof. Svojsíkem. Má třináct členů a na tábor putuje pěšky čtyři dny. Tábor se zdařil a ti, kteří pochybovali, byli umlčeni. V letech 1916, 1917 zde s br. Svojsíkem tábořil i Jiří Wolker.
    Hledalo se jméno pro české skauty, měli být Chodové, mandíci, ale zvítězil návrh Františka Bílého "Junák".
    Přes určité potíže a nepřátelství, často i osobní, se Svojsíkův skauting šíří po celé vlasti. Roku 1913 se v Praze nalézá 19 oddílů, které toho roku samostatně táboří. V září roku 1913 pořádá Svojsík první veřejný tábor (ukázkový) na Císařském ostrově s podsadami a skautskou kuchyní. Hnutí rostlo a bylo nutno jeho organizaci rozšířit a někam jej včlenit. Skautský odbor byl včleněn k "Svazu spolku pro tělesnou výchovu", samostatný spolek "Junák - český skaut" byl ustaven na valné hromadě 15. června 1914 (tedy třináct dní před výstřely v Sarajevu, které ukončily život následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este, díky čemuž vypukla první světová válka). Poté, co nastala, skautští vůdci hojně odcházejí na vojnu. Ale skauting nezaniká. Skauti pracují ve prospěch Červeného kříže, pracují ve prospěch exilových představitelů našeho národního odboje. Mnozí z nich umírají daleko od vlasti. 28. října se skauti - junáci dávají zcela do služeb národních výborů - národní vlády. Vzniká skautská pošta, skauti pracují jako pořadatelé, členové ozbrojených složek nové československé vlády. Také první poštovní známky, jaké náš samostatný stát měl, nesly nápis Pošta českých skautů ve službách národní vlády. Proti Svojsíkovi vystupují hojně jeho nepřátelé a zároveň vzniká mnoho různých skautských frakcí (emigrantské skautské organizace, DTJ skauti, Baden-Powellovi skauti atd.). V červnu 1919 se zakládá Svaz junáků - skautů RČS a br. Svojsík se stává jeho náčelníkem. Tímto boje neskončily a opět se bojovalo proti různým zájmům. Roku 1922 se stává Svaz vítězem.
    Téhož roku se pořádají jubilejní slavnosti na Císařském ostrově. Před deseti lety měl Svaz 14 Junáků, roku 1922 760 oddílů s 19 600 členy. Léta zdárné práce pokračují a roku 1931 se konají v Praze "Tábory slovanských skautů" s 15 000 účastníky, z toho bylo 3 000 cizinců. (Na tuto událost navazoval letošní mezinárodní skautský tábor v Praze Fénix).
    Od roku 1934, kdy ukázal německý fašismus svoji nebezpečnou tvář, se skauti zapojují do posílení obranyschopnosti státu a v organizaci je kladen důraz na branné prvky výchovy.
    Dne 17. září 1938 umírá v 09,00 hod dopoledne A. B. Svojsík po krátké, zákeřné nemoci ve věku 62 let.
    V říjnu 1938 nastupují skauti do služby vlasti a slouží jí dle svého slibu. Více než tisíc příslušníků organizace Junák (vznikla 22.1.1939 spojením všech skautských organizací v ČSR, náčelníkem se stal br. Bohuslav Řehák, v září 1939 na jeho místo nastupuje dr. Rudolf Plajner) umírá na bojištích druhé světové války - ať u Al Alameinu, Dunkereque, či u Stalingradu.
    Po osvobození v roce 1945 nastává dosud největší rozmach junácké organizace u nás a počet členů je větší než 200 000. Skauti pomáhají při obnově republiky a zapojují se všude tam, kde je toho třeba. Byla to doba všeobecného národního nadšení, doba, která měla zalíbení ve slavnostních pochodech a průvodech, doba, která byla plná snahy o všenárodní společenství. Mládež byla vyprahlá po vynucené šestileté nečinnosti, což bylo zajisté jednou z hlavních příčin takového počtu členů. Naše delegace se účastní Jamboree míru ve Francii (1947), kde slaví triumfy.
    Politická situace v našem státě však není kolem roku 1947 příznivá. Na Junáka je vyvíjen tlak, aby se stal členem SČM. Rozpory se objevují i ve vedení Junáka. Vše měl rozhodnout II. Junácký sněm ve Zlíně, ale uskutečnění zabránily únorové události 1948. Ústředí Junáka je obsazeno členy tzv. Akčního výboru Junáka a řádně zvolenému náčelnictvu v čele s Rudolfem Plajnerem a Vlastou Koseovou je znemožněno vykonávat svoje funkce. Mnoho skautských činovníků se i bez řádného soudu dostává do vězení, kde tráví řadu let. V roce 1950 zaniká oficiálně organizace a hnutí se stahuje do ilegality.
    Prvotní příčinou vystoupení skautů na veřejnosti poprvé po dvaceti letech byl pohřeb br. Bohuslava Řeháka 3. ledna 1968 ve Strašnickém krematoriu, kde po dvaceti letech zazněla veřejně za účasti mnoha skautů a skautek junácká hymna a večerka. V návaznosti na "Pražské jaro" se schází 29.3.1968 v pražském sále "Domovina" junáčtí činovníci a ustavuje se přípravný výbor Junáka. Skautské hnutí se začíná rychle rozvíjet po celém území ČSSR. Konec nadějím čs. skautingu učinil vstup vojsk pěti států Varšavské smlouvy, který přerušil rozvoj "socialismu s lidskou tváří".
    V listopadu 1968 se schází III. junácký sněm v Praze a z jeho jednání je patrný nástup normalizačního procesu, který byl završen protiprávním ukončením činnosti Ústřední rady Junáka ke dni 20.10.1970.
    Některé oddíly Junáka přešly do oddílů TOM, Svazarmu, atd., jiné byly nuceny přejít do PO SSM. Přes tuto skutečnost prokázalo junáctví svoji vnitřní sílu, protože se skauting v ilegalitě prováděl dál. Po listopadových událostech 1989 se dne 2.12.1989 schází v Městské knihovně v Praze ustavující schůze přípravného výboru skautské organizace Český Junák - svaz skautů a skautek. Opět nastává renesance skautingu v Československu a toto dále pokračuje IV. sněmem v květnu 1990. Téhož roku byl Československý skauting znovu přijat do WOSM. Na konci roku 1992 zaniká ČSFR a s ní i Československý skauting. Název naší organizace byl VII. mimořádným sněmem v Olomouci 1994 změněn na Junák - svaz skautů a skautek České republiky. Roku 1996 jsme byli na 34. světové konferenci WOSM v Norsku přijati opět (potřetí) za plnoprávné členy světové skautské organizace.

  3. Dívčí skauting
    První dívčí oddíl vzniká v roce 1915 z iniciativy Vlasty Štěpánové (provdané Koseové). Vedoucí myšlenkou dívčího skautingu bylo zrovnoprávnit dívku, povznést její vzdělání, prohloubit její znalosti a dovednosti, udělat ze slečen, které omdlévaly při hrubém slově ve společnosti, ale přitom musely snášet naprostou podřízenost v životě soukromém i veřejném, ženy všestranně připravené pro život.
    "Odbor pro dívčí výchovu skautskou", který vznikl v lednu 1915 byl v únoru 1918 změněn na "Samostatný ženský odbor JČS", předsedkyní byla Bronislava Herbenová. Je nutno se zmínit i o dalších pracovnicích dívčího skautingu Dr. Anně Berkovcové a Emílii Milčicové. Posledně jmenovaná byla roku 1919 zvolena náčelní skautek. Skautky intenzívně pracovaly a soustřeďovaly svůj zájem na výchovu, přitom se organizačně opíraly o muže. Skautky mají svůj "výkonný výbor pro dívčí skauting", podřízený náčelnictvu Svazu.
    Počet dívčích oddílů nebyl nijak závratně vysoký. V roce 1922 bylo 57 dívčích oddílů se 455 členkami. V roce 1929 94 oddílů skautek, 6 rojů šotků, celkem 1997 členek (v roce 1931 celkový počet skautů a skautek - 34 253). Od roku 1926 se pravidelně pořádají dívčí lesní školy (první vedla ses. Lída Sobotová). Práci výrazně ovlivňují osobnosti E. Milčicové, A. Fleischerové, Dr. Míry Mladějovské, René Mladějovské - Heřmanové, L. Sobotové, M. Januštíkové. V Praze i v jiných velkých městech pracovaly oddíly s dlouhou tradicí, na venkově se tvořily kolem učitelek, profesorek, skautských maminek. Tyto pracovnice nepsaly do časopisů, takže jejich jména žijí jen v našich vzpomínkách, ale jejich korespondence se ses. Milčicovou, Sobotovou, Žákovou - Broškovou přinášela i ústředí mnoho cenných podnětů.
    Katastrofální konec první republiky sjednotil všechny skautské organizace v novou organizaci Junák a tehdy na valném sjezdu 10. -11.12.1939 se dostává dívkám rovnoprávnosti organizační. V době násilného rozpuštění Junáka v roce 1940 bylo 10 000 skautek.
    Poválečný rozmach (skautek bylo asi 35 000) tuto organizační strukturu v "Junáku - ústředí skautské výchovy" zachoval. Samostatný časopis "Skautka", pomocné texty, příručky, výstava skautské literatury 22.2.1946, konference, lesní školy, účast na Festivalu mládeže v roce 1947 v Praze se 16 francouzskými vůdkyněmi, to vše tvořilo náplň dívčího skautingu.
    Dívky slaví svůj Den sesterství 22.února, v den výročí narození manželů Baden Powellových. Za zmínku stojí, že Olave Baden Powellová byla o 31 let mladší, než její manžel. Roku 1928 byla prohlášena světovou náčelní skautek, kterou byla až do své smrti 25. června 1977. Smuteční obřad rozloučení se konal ve Westminsterském opatství, tradičním místě korunování anglických králů. Pohřbena je spolu se svým manželem v Nyeri v Keni.
čerpáno ze skript určených pro frekventanty Rádcovské školy Olomouc.



© 2000 Zdeněk Tománek
info
o nás
sosák
stalo se
fotogalerie
skauting
odkazy
 
* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *