 |
Co nám vrtá hlavou...
Pokud píšu nám, tak myslím nás - družinkáče. O našem problému se sice již diskutovalo na vedení a bude o něm nejspíš zmínka i v S.O.S.áku, ale já si myslím, že pokud někdo bude chtít, tak nám může napsat svůj názor přímo sem. Nejenom mě by totiž zajímalo, co si o tom myslí druzí.
Jde o to, že poslední dobou to u nás v klubovně na schůzce zeje prázdnotou. Nemám pocit, že situace se konkrétně v Koutech vymkla z rukou, ale jinak je tomu například v Kamenici. Ruku na srdce, u nás to bylo vždycky tak, že děti měli a ještě mají období, kdy prostě nechodí, ale poslední
dobou už i tuhle pro mě ne moc příjemnou tradici trošku přehání. Co si pamatuji, tak se snad ještě nestalo, aby na schůzku nepřišel vůbec nikdo. Letos ano. Bylo to sice jen jednou, ale v ostatních případech si přišlo dítko jedno a to ještě skoro ke konci. Řeknu vám: tohle aspoň mě osobně dostává do ráže!
Na co si potom můžou stěžovat v Kamenici, kde je pravidlem, že rádce "randí" sám se sebou. Moc mě to mrzí, protože jsem svědkem odrazování skvělých lidí od pouštění se do podobných dobrodružství jako je vedení své vlastní družinky. Není to zbytečná škoda?
Zkoušeli jsme přemýšlet nad podstatou tohoto problému. Napadlo nás, že to musí jít s dobou. Lépe řečeno u výroku "Ach ta dnešní mládež!" jsme se zasekli. Kdyby se našel bohatý mecenáš a my do klubovny koupili pár počítačů, televizi, video, play station... kolik dětí by nám chodilo?
Jsem přesvědčená, že třikrát víc, než se jich na začátku roku přihlásilo. Nebo snad nemám pravdu?
Na druhou stranu, jak to, že tento problém není v Radošově? Není to nakonec přímo v mentalitě lidí? I to mě napadlo, čím větší vesnice, tím je problém akutnější. Že by to bylo v semknutosti dětské party? To jsme nakonec mohli posoudit na výpravách a táborech. Je pravda, že jsem neviděla ani jednoho Radošováka, aby se hádal s jiným. A v Kamenici? Slušně řečeno, mezi dětskými členy družinek se hádá všechno, co má pusu.
No dobře, teď již znáte fakta, ale co řešení? Ono se řekne připrav zajímavé hry a ono to půjde samo. Mezi námi, ono to samo nepůjde nikdy! A pak, zkuste si dětem říct, aby si na příští schůzku donesli deníček, protože se budeme učit morseovku třebas způsobem, který je bude stoprocentně bavit. Ha ha! To je jako kdybyste dětem zakázali pod pohrůžkou tvrdého trestu přijít. Věřte mi, nedělám si legraci, je to ověřené! Nejvíce by se nám teď hodil pytel pedagogických nápadů. Pedagogických proto, protože je třeba děti si trochu vychovat k obrazu svému. Jinak budeme vymýšlet super hry a bezkonkurenční akce do aleluja. Ne že by jsme to teď flákali, to ne, ale abychom to zvládli o minimálně třídu výš, musel by mít den aspoň 30 hodin. A teď se vážně nevymlouvám na nedostatek času. Ten, kdo někdy nějakou akci připravoval mi dá jistě za pravdu.
Zkrátka a dobře pokud by Vás napadlo nějaké konkrétní řešení, nebo dokonce jiné než výše zmíněné rádi jej uvítáme v naší střediskové schránce. Nebo můžete napsat nějakou výtku, pokárání či povzbudivá slova mě osobně. Také je mohu přetlumočit do nejvíce postižených míst. Moje adresa je peggynka@quick.cz. Za všechny odpovědi předem děkuji a slibuji, že se k nim osobně vyjádřím. Nakonec bych chtěla napsat, že zmíněné problémy jsem komentovala u konkrétně družin Včelek a Berušek (což zdaleka neznamená, že je to jen jejich nezdárná situace).
Peggy
© 2000 Zdeněk Tománek
| |
|
