Jak to všechno probíhalo - 1. týden  


Sobota 24.6.2000  cesta do Dánska

Neděle 25.6.2000 Kodaň

Pondělí 26.6.2000 Flamsbana + Gudvangen

Úterý 27.6.2000 Bergen

Středa 28.6.2000 Oslo

Čtvrtek 29.6.2000 Andalsnes, Geiranger

Pátek 30.6.2000 Geiranger

Sobota 1.7.2000 Geiranger + Salbaken


Pozn: klepnutím na náhledy obrázků se zvětší do původní velikosti, název (souboru) obrázku vystihuje jeho obsah.


 

Sobota 24.6.2000  cesta do Dánska

Vyrazili jsme ráno z Prahy vlakem přes Drážďany do Hamburku. V Hamburku jsme přestoupili na vlak do Kodaně. Úžasný zážitek je cesta vlakem přes moře. Celý vlak najede na trajekt a jede se. Člověk se může projít po lodi, něco si koupit tax free nebo se jen tak flákat. Nejeli jsme až do Kodaně, protože jsme usoudili, že by se nám tam asi večer špatně sháněl kemp a vystoupili jsme asi hodinu před Kodaní v městečku Nykobing. Tady jsme si zalezli do lesíku kousek od nádraží a v pohodě tam přenocovali. Nějaký starší pán na kole se k nám sice hnal, když jsme stavěli stan a my si mysleli, že nás chce vyhodit, ale on se jen chtěl na něco zeptat. Nic jsme nevěděli, tak jel zase dál.

Neděle 25.6.2000 Kodaň

Ráno jsme vstali docela brzo a jeli ranním osobáčkem do Kodaně. Jede se skoro pořád podél vody, přes větší nebo menší mosty, ale jinak je v dánské rovině docela nuda. V Kodani jsme strčili baťohy do úschovny a jen s malým baťůžkem vyrazili do města. Po troše hledání jsme našli informační centrum pro turisty, která jsou mimochodem všude a člověk si tam může obvykle vzít zadarmo mapu centra města, seznam muzeí atd. Byla neděle a ve městě bylo docela mrtvo. Chtěli jsme si koupit alespoň nějaký chleba, ale všechno bylo zavřené až na obchody Seven to Eleven, které jsou ale i na skandinávské poměry nehorázně drahé. U jednoho kostela na pěší zóně jsme narazili na půjčovací kola. Byla tam jen dvě a asi jsme měli docela štěstí, že jsme je ukořistili. Celý den jsme pak už viděli jen prázdné půjčovací stanice. Na kole jsme jeli za krásného slunečného počasí podél moře k malé mořské víle, koukali se na přístav a vůbec se měli dobře. Pak jsme jeli zpátky do centra. U parku Rosenborg jsme nechali kola, protože nás už začala otravovat - byla trochu nepohodlná a taky při jízdě vydávala příšerné zvuky. V parku  jsme narazili na pěkný zámeček - staré královské sídlo. Koupili jsme si studentské vstupenky a šli se podívat nejdřív do zámku a pak do královské klenotnice. Klenotnice byla super a určitě by stála za vyloupení :-). Za 30 DKK to byl docela dobrý kauf. Bylo už k večeru a my byli utahaní. Zalezli jsme do botanické zahrady a trochu se tam prospali. Bohužel začalo pršet. Pomalu jsem se docourali na nádraží. Kodaně jsme měli už plné zuby. Už ráno nám v pokladně řekli, že nemůžeme jet přímo do Osla, protože vlak jede až ze švédského Helsinborgu, ale tam že se dostaneme lokálkou. Večer jsme tedy sedli na lokálku a dojeli do Helsingoru, což je přístav na dánské straně. Přejeli jsme trajektem do Helsinborgu jako pěší cestující (Inter Rail nám normálně platil a my jeli zadarmo). Měli jsme tam ještě trochu času, tak jsme si trochu poťapali po městě a vylezli na tamější hrad nad mořem se super výhledem. Večer jsme jeli vlakem do Osla.

vily.jpg (173127 bytes)  kola.jpg (62681 bytes)  delo.jpg (178292 bytes)  rosenborg.jpg (183517 bytes)  palac.jpg (162942 bytes)


Pondělí 26.6.2000 Flamsbana + Gudvangen

Do Osla jsme přijeli ráno a protože bylo pondělí a většina muzeí je zavřená, rozhodli jsme se, že zatím Oslo vynecháme a pojedeme dál na Bergen. Snažili jsme se koupit rezervaci, ale bylo vyprodáno. Na náš dotaz jsme se dozvěděli, že můžeme klidně nastoupit, ale prostě nebudeme mít místa. Neměli jsme. Třikrát jsme si za cestu přesedali. Cesta po bergenské železnici je plná tunelů a vede přes hory. Poprvé jsme se podivovali, kde všude můžou bydlet v přírodě lidé. Člověk nevěří, když vidí několik domečků s travnatou střechou pod štíty hor, viditelně bez rozumné přístupové cesty. Ve stanici Finse, kde vlak taky staví (nejvyšší zastávka na cestě), jsme byli vlastně ve velehorách, všude skály, sníh a zamrzlá jezera, prostě zima jak vyšitá. Vystoupili jsme hned na další zastávce Myrdal a pěkně rychle se oblíkali, kolem byly hory a čára sněhu nám začínala tak 50 metrů nad hlavou. Dali jsem se do řeči s "domorodcem" a ten říkal, že tak drsnou zimu a tak studené jaro a léto nepamatuje. Opravdu nás potěšil :-(.  Za příplatek 80 NOK jsme mohli sjet železnicí Flamsbana z výšky kolem 860 metrů nádhernou přírodní scenérií s několika velkými vodopády dolů k Sognefjordu. Celá trasa z Myrdalu až do Vossu je součástí Scandinavia Tour, tomu také odpovídají ceny, my naštěstí všude ukecali poloviční slevy. Je to vlastně turistická atrakce, vlak jede strašným padákem a cestou turistům zastavuje, aby si to mohli vyfotit.  Na jedné takové zastávce tancuje na nějaké zřícenině kráska za zvuků kýčovité hudby. Docela nářez :-) U Sognefjordu jsme si uvařili naše první teplé jídlo a pohostili i jednu Němku, co se tam nachomýtla. Celkem neslavně. Všechno do půl hodiny před našimi zraky vyzvracela. Takhle moje kuchařské umění teda ještě nikdo neocenil :-) Koupili jsme si lístky na loď a projeli si Sognefjord lodí z Flamu do Gudvangenu. Byla docela zima a na lodi dost foukalo. Sognefjord jsme si tak prohlédli spíše přes okna lodi, nejhezčí byl až u Gudvangenu, protože tam byl nejužší.  V Gudvangenu jsme našli super stanování u říčky pod vodopádem, skvěle schovaní za břízkami, bylo to asi naše nejlepší stanovací místo za celou dobu.

Úterý 27.6.2000 Bergen

Ráno jsme jeli busem do Vossu. Byla to naše první cesta autobusem a pro našince je to docela zážitek. Příroda je   nádherná, jede se po úzkých serpentýnách v přírodě podobné Flamsbany, ale co nás šokovalo bylo chování norských řidičů autobusů.  Jsou strašně milí a ochotní. Nakládají sami zavazadla, a když přistupovala paní s kočárkem a já vyskočila, že jí ho pomůžu naložil, řidič mě nekompromisně odehnal a udělal to sám. Všude po cestách jsou zastávky, ale nikde na nich nejsou jízdní řády, tak nevím, jak vědí, kdy to jede. Řidiči zastavují jen na znamení nebo když tam někdo stojí. 

Ve Vossu jsme přestoupili na vlak a jeli do Bergenu. V Bergenu jsme zažili největší vítr v Norsku. Byla celkem zima, ale navíc děsně foukalo, moc  příjemně nebylo. Prošli jsme město, zastavili se na rybím trhu, hezký byl vlastně celý přístav i s turistickou uličkou původních barevných dřevěných domů se suvenýry. Petra děsně ohodila vlna z rozbouřeného moře, když chtěl něco fotit. Byl durch, ale díky větru byl za pět minut suchý. Večer jsme náhodou narazili na obrovské akvárium, ale bohužel zrovna zavírali. Večer jsme jeli nočním vlakem do Osla. Z Bergenu se totiž vlastně nikam jinam jet nedá, pokud člověk nechce platit nehorázné ceny za autobus nebo loď. Uvažovali jsme cestou zpátky, že bychom zajeli ještě do Briksdalen na známý ledovec "Modrá šlehačka", bylo to ale dost z ruky, tak jsme nakonec nejeli, ledovec dávám aspoň na fotce.

flamsbana1.jpg (144449 bytes)  kjosfossen.jpg (116028 bytes)  slon.jpg (171342 bytes)  sogne.jpg (113265 bytes) gudvangen.jpg bryggen.jpg (200988 bytes)  bergenpristav.jpg (173188 bytes)  rybitrh.jpg

Středa 28.6.2000 Oslo

Vlak přijel do Osla hrozně brzo a my se nějaké dvě hodiny plácali po nádraží, než jsme se dali trochu do pořádku. Zase naše baťohy čekali v úschovně a my vyrazili vyzbrojení mapou do města. Koupili jsme se denní resp. 24 hodinový lístek na MHD, protože v Oslu je všechno docela daleko. Lístek stál kolem 40 NOK, ale vzhledem k tomu, že normální lístek na jednu jízdu stojí 20 NOK, tak se bohatě vyplatí. Jeli jsme na poloostrov, kde jsou muzea Fram a Kon-tiki. Obě jsme si prohlédli a stojí opravdu za to. Je to prostě něco, co u nás k vidění není. Zato Vikingské muzeum stálo za houby. Byla to veliká hala s ošklivými černými loděmi vykopanými z hrobů a davy lidí. Na tom samém poloostrově je ještě jedno muzeum, obrovský skanzen, ale my moc o skanzeny nestojíme, a navíc jsme věděli, že je tam vstup 70 NOK, což jsme obětovat nehodlali. Cestou kolem něj jsme ale zmerčili otevřenou bránu a chtěli se jen tak na kraj kouknout a najednou jsme byli vevnitř.Skanzen nic moc, hezký byl snad Stavkyrke - dřevěný kostelík-jediný, k němuž jsme se v Norsku dostali. V každém dřevěném domě skanzenu holka v národním kroji vysvětluje, co je to za barák a v některých ještě předvádějí stará řemesla - pečou placky atd.  Bylo tam jen málo lidí, bylo totiž docela chladno a poprchávalo. Docela drze jsme vyšli hlavním vchodem a jeli jsme zpátky do centra. V centru jsme viděli demonstraci pracovníků v sociálních službách za vyšší platy a šli se podívat do Národní galerie na obrazy, vstup je zadarmo a pro milovníky malířství je tam vážně moc pěkně. Chvíli jsme hledali knihovnu, o které jsme věděli, že je tam Internet zadarmo. Chtěli jsme poslat nějaký emaily, nakonec jsme jí našli, ale k počítači jsme se dostali tak na 5 minut. Všechno je tam rezervováno a docela drsně nás vyhodili. Bylo pozdní odpoledne a my se moc toužili umýt, protože kromě nějakého drobného mytí ve vlacích jsme se skoro týden pořádně nesprchovali. Od slečny v turistických informacích jsme věděli o krytém bazénu, je hned vedle muzea Edvarda Muncha. Za nějakých 32 NOK (bez omezení doby pobytu) jsme se super vysprchovali, vysaunovali, zajezdily na toboganu, zaplavali si a vůbec nám bylo hned zase líp. Počasí se nečekaně vylepšilo. Svítilo sluníčko a Vigeland park (součást Frogner parku) , kam jsem večer zamířili, byl opravdu nádherný. Sochy Vigelanda jsou geniální a v reálu ještě mnohem přesvědčivější než na fotkách. Byl to dlouhý a pěkně narvaný den, tak jsme se těšili, až padneme v nočním vlaku do Andalsnes.

stavkyrke.jpg (170521 bytes)  vigeland.jpg (143521 bytes)  vzteklik.jpg (142432 bytes)


Čtvrtek 29.6.2000 Andalsnes, Geiranger

Ráno bylo v Andalsnes nad očekávání pěkně. Rozhodli jsme se, že cestu do Geirangeru necháme na večer a ještě se podíváme do Dombasu, což není hornické město v Rusku, ale malé městečko kousek od Andalsnes. Zajímavá je hlavně cesta vlakem po Romsdalen, štíty Trolích hor a dalších vrcholů ční až do výše cca 1800-2000 metrů, ale člověk si připadá jak v Alpách. Hory a pohoří ve Skandinávii "začínají" totiž většinou z nadmořské výšky blížící se mořské hladině. Odpoledne jsme se vrátili do Andalsnes a po malém pikniku, při kterém se nám podařilo ztratit náš jediný nůž, jsme jeli busem do Geirangeru. Bus jezdí dvakrát denně - ráno a večer, a i to bohatě stačí na množství pasažérů. Nás v něm bylo asi  pět. Většina lidí totiž po Norsku cestuje busem s cestovní kanceláří nebo autem s přívěsem. S Inter Railem je na bus poloviční sleva a cesta stojí 66 NOK. Jede se trolí stezkou, což je uzoučká silnice, která strašně stoupá a kroutí se kolem vodopádů a je to velká turistická atrakce. Bus za cestu asi čtyřikrát staví a turisté si můžou prohlédnout vodopády nebo hezké výhledy atd. Bus vás v polovině cesty v Eisdalu vyhodí, sami přejedete trajektem a pak čeká na druhé straně jiný bus, který jede až do Geirangeru. Do Geirangeru jsme přijeli kolem deváté hodiny a vydali se hledat nějaké stanování, ale byl to problém. Všude je voda nebo skály a na jediném rovném místě u vody je kemp. Nakonec jsme něco našli, ale než jsme si postavili stan, srotili se kolem nás poníci, co se tam pásli a dávali docela dost najevo, že jim šlapeme po jejich žrádle. Byli v přesile, nedalo se nic dělat. Nakonec jsme skončili  v kempu. Stál 80 NOK za oba na noc. Aspoň jsme si vyprali a usušili věci na šňůrách, co oddělují jednotlivé části kempu. Nad hlavou nám šuměl vodopád, který mají v Geirangeru uprostřed města místo náměstí. Pobyt v kempu byl po dosavadním divokém stanování docela pohoda.

dombas.jpg (191084 bytes)  trolivrchy.jpg (145342 bytes)  andalsnes.jpg (173445 bytes)  trollstigen1.jpg (182928 bytes)  trolstigsnih.jpg (187312 bytes)  trolicesta.jpg (233355 bytes)  


Pátek 30.6.2000 Geiranger

Tenhle den byl vlastně jediný skutečně letní za celou dobu dovolené. Bylo teplo (určitě přes 25 stupňů ve stínu a slunce pražilo jak zběsilé a my z toho byli úplně paf). Zašli jsme do informačního střediska pro mapy a naplánovali jsme podle ní túry. Na mapě jsou túry max. na 3 hod. prostě pro líné turisty, tak jsme si vybrali dvě. Šli jsme nejdřív na vyhlídku nad Geiranger. Bylo vedro a kopec to byl jak hrom. Splavení jsme se vysápali na vyhlídku, ale kvůli komárům jsme se moc nezdrželi. Cesta zpátky vede vlastně na druhou stranu kopce, takže jsme viděli nejen Geiranger těsně u vody, ale i jeho vzdálenější a zespoda neviditelné části. Cestou k výchozímu bodu druhé trasy jsme šli kolem Flydalsjuvet, což je super pohled do údolí fjordu, kde jsou hrozně strmé skály a všichni se tam divoce fotí. Jinak je v Norsku všechno zařízené pro líné turisty. Na zajímavých místech jsou odpočívadla, aby tam auta nebo busy mohly zastavit a lidi vlastně nemusí udělat krok. Druhá trasa, kterou jsme si vybrali, byla kratší a vedla k velikému vodopádu Storseterfossen a nejen k němu, ale i za něj. Byli jsme tam sami, takže jsme se ve vodopádu, resp. za ním sprchovali a dělali různé blbiny. Voda ve vodopádu je ale děsně ledová, je to vlastně roztátý sníh z ledovce a teplota tomu odpovídá. Večer jsme ještě zašli do informačního střediska a koupili si lístky na další den na vyhlídkovou jízdu po fjordu. Byl to fajn den. Příjemná změna po zběsilých přesunech předchozích dní.

Sobota 1.7.2000 Geiranger + Salbaken

Ráno nás čekalo zklamání, naši loď zrušili a my už neměli čas jet další, protože z Geirangeru jede denně jen jeden bus. Vrátili nám peníze a my se vydali ještě na jeden výšlap. Chtěli jsme vidět Geiranger "za rohem", tedy vodopády 7 sester a Nápadník, které jsme neviděli kvůli zrušené vyhlídkové lodi. Bohužel cesta končí na hraně, kde ještě není za roh vidět a dál cesta vede po šílených skalách. Nebyli jsme na to ani obutí. Měli jsme jet lodí, tak jsme měli jen sandály a lézt s nima po skalách a přes potoky byl docela problém. Nakonec jsme ale něco viděli a rychle jsme spěchali do kempu zabalit, abychom stihli bus. Po celou dobu jsme nepotkali Čechy, ale teď nás jelo v autobuse sedm. Řidič a šest Čechů, docela švanda. S mladou dvojicí jsme si vyměnili zkušenosti, protože jeli stejnou cestu jako my, ale druhým směrem a teď byli stejně jako my tak v půlce. Řekli nám co na Lofotech a my jim co v Bergenu a Oslu. Čechů je ve Skandinávii asi dost. V kempu v Geirangeru třeba byli nápisy norsky, anglicky, německy, česky a slovensky. Jeli jsme zpět stejnou trasou přes trolí stezku do Andalsnes. Od 1.7. se v Norsku mění jízdní řády na letní a vlaky stahují na hlavní tratě, takže místo vlaku nám jel do Dombasu bus. V Dombasu měl vlak přes hodinu zpoždění. Čekali jsme na nástupišti a kecali s mladým sympatickým Němcem. Do Trondheimu jsme dorazili po desáté hodině. Šli jsme se zeptat, jak jedou regionální vlaky, ale řekli nám, že poslední jel v deset. Naštěstí jsme se sami koukli na ceduli a zjistili, že má 15 minut zpoždění (asi na nás čekal), takže jsme ho tak tak stihli. Jeli jsme a koukali po vhodném místě na stanování. Nakonec jsme vystoupili v Homelviku. Je to u moře, kolem písečné pláže Salbakenu - bylo jedenáct hodin večer, teplo a nad mořem zapadalo slunce, prostě nádhera. Zakempovali jsme v lesíku hned vedle nádraží kousek od moře. 

 geiranger.jpg (199049 bytes)   flydal1.jpg (437215 bytes)  strechy.jpg (203866 bytes)  zavodopadem.jpg (276762 bytes) pulnoc.jpg (305275 bytes)

      


 

* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *