MAGDA
"Ahoj Magdo! Už jseš?", zapraskalo ve sluchátku domovního telefonu.
"Už běžím.", vyhrkla jsem, rychle se obula, mávla na rodiče a zaklaply se za mnou dveře.
"Hanko, dneska to musí vyjít. Koupila jsem si novou rtěnku, koukni.", vyhrkla jsem samou nedočkavostí místo pozdravu a vyšpulila rty.
"Jo, dobrý. Neboj, jednou to vyjít musí. Jen si musíš dát pozor na grázly, ale to už víš, ne?"
"Jasně. To mi říkáš už od té doby, co se mnou chodíš na diskotéky. Ale stejně jsem ráda, že tě mám. Samotnou by mě naši takhle brzy nepouštěli."
"Hlavně si pamatuj, že kluk balí tebe a ne naopak. Aby to nedopadlo jako minule..."
Zasmály jsme se při vzpomínce na minulou akci. Chápu, že ve čtrnácti nemůže mít slušná holka kdovíjaké zkušenosti, ale většina spolužaček už něco zkoušela a některé už prej ani nejsou panny. Jestli teda nekecaj. Taky bych to chtěla zkusit, jen tak, nezávazně, jaký to je. Ať nevypadám jak největší netykavka.
Vešly jsme do už slušně hučící hospody s přilehlým sálem, odkud zněly svižné hudební rytmy. Posadily se k baru a objednaly si víno s kolou. Usrkávaly jsme a pokukovaly po sále. Jak říká Hanka, ono se to pročistí. Občas přišel někdo známý, ale jen pozdravili (hlavně Hanku, ta má známý snad všude) a jinak jsme zůstávaly samy.
"Dáš si?", nabídla mi Hanka cigaretu.
"Jo, jasně," vytáhla jsem jednu z krabičky a zkušeně si nechala připálit od nějakýho kluka, co se vytasil se zapalovačem ve tvaru pistole. Všimla jsem si, že si tu "pistoli" zastrčil vzadu do kalhot. Kdyby mu tak někdo stisknul spoušť a přip
álil mu chlupy na prdeli, to by byla sranda...Hance zase připálil druhý kluk, co si sednul vedle ní. "Nezatancujete si s námi? Přišli jsme sem bez holek a nikoho tu neznáme."
"Dokouříme a deme na to.", ušklíbla se Hanka. Kluci na sebe s úsměvem spikleneck
y mrkly."A vy jste tu samy?", načal hovor jeden z nich.
"Hmmm," zahučely jsme obě najednou, až nás to rozesmálo. Jsme fakt príma kámošky.
"Tak my na vás budeme dávat pozor.", dodal s úsměvem.
"Aby se vám tady něco nestalo.", dodal druhý a všichni jsme se
rozesmáli. Tak tohle jsou teda ti praví ochránci..."To tak.", pronesla vlažně Hanka a uhasila cigaretu. Odešla tancovat a já se obrátila na toho svého.
"Jak se vlastně jmenuješ?"
"David. A on je Marek. A ty?"
"Magda."
"Pěkné jméno. Půjdeme taky tancovat?"
"Tobě se líbí? Mně moc ne."
"Každý se musí nějak jmenovat. Stejně s tím nic nenaděláš."
Hm, to teda byla poklona.
Rychlejší skladby se střídaly s pomalejšími a David se při tanci stále víc tiskl na mně. Nijak zvlášť mi to nevadilo, už jsem si na to stačila zvyknout. Dělají to všichni kluci. Občas jsme na parketu narazili na Hanku s Markem, ale ti na nás vždy jen kývli a tancovali dál. Musím se Hanky zeptat, jak se jí Marek líbí. Mně moc ne. David je hezčí. Ha há, chytla jsem to líp.
Pak si udělal diskžokej čoudovou a slezli jsme se zase všichni u baru. Kývla jsem na Hanku a vyrazily jsme na záchod.
"Tak co, jak jseš na tom?", nedočkavě jsem vyhrkla.
"Nic moc. Nelíbí se mi a tancovat taky moc neumí. Ale koukala jsem, že v hospodě je jeden kluk, co ho znám od vidění. Asi se tam za ním půjdu podívat. Třeba tam bude větší zábava. Co ty?"
"Dobrý. Je s ním sranda. Já tu zůstanu."
"Tak si to užij."
No to já si to užiju, neboj. Ještě si něco dám a pak mu dám pusu, aby neřek'.
Hanka zmizela ve dveřích sálu a já se v
rátila."Kde je Hanka?", zeptal se Marek.
"Nevím, někam šla.", odbyla jsem ho a sladce se usmála na Davida. "Na co mne pozveš?"
"Nevím, co by sis dala?"
Marek se zklamaně zvedl a odešel.
"Koupíš mi malibu?"
Pokrčil rameny a kývl na číšníka.
DJ tam pouštěl nějaký pomalý rockový balady, takže jsem dopila a šli jsme na parket. Přimáčkl si mne na sebe a začal mi šahat na zadek. To by bylo v pohodě, ale dovoloval si čím dál víc, takže jsem se otočila a nechala ho stát na parketu. Blbec, to si myslí, že půjdu s
každým?Seděla jsem chvilku sama, ale za chvilku se za mnou objevil zase David.
"Neblázni a pojď si ještě zatancovat."
"Nejdu."
"Objednám ti ještě jedno malibu, chceš?"
"Ne."
Chytil mne za ruku a pokusil se mne zvednout ze stoličky.
"Neobtěžuj, frajere. Slečna nemá zájem, to se někdy stává.", vmísil se do roztržky vysoký mladík s knírkem. Tak to ten je nejhezčí kluk, co tu dneska je.
"Nepleť se do toho, laskavě.", pospíšil si s odpovědí David.
"Dej už mi konečně pokoj," řekla jsem a přitulila se k nově příc
hozímu.David bojovně blýskl očima po nás obou a pak se odvrátil.
"Jmenuji se Martin. Doufám, že je vše v pořádku.", představil se.
Byla jsem fakt ráda, že přišel. Zbavil mne toho otrapy a navíc takovej hezkej kluk...
"Magda. Děkuju moc, byl docela otravne
j.""Směl bych vás na něco pozvat, slečno ... Magdo?"
"Já pití mám. Co si dáte vy?"
"Nebudu pít. Jsem tu autem."
"A co máte za auto?"
"Peugeot 206."
"Nemohli bychom si tykat? Když máš tak pěkné auto?", zasmála jsem se.
"Rád vás... tě provezu.", usmál se. "A na co jiného tě můžu ještě pozvat?"
"Snad na parket?" blýskla jsem se bonmotem. Snad se mi povedl.
Usmál se a nabídl mi rámě. Dopila jsem, zavěsila se a začali jsme tancovat. Tančil bezvadně, podtáčel mne a zkoušel různé variace. Přitiskl mne na sebe a vzápětí odhodil a pak znovu, bylo to super. Váleli jsme, všichni na nás koukali, byla jsem v sedmém nebi. Pravidelně jsme si sedali a to pak vždycky přinesl něco dobrého k pití, všelijaké míchané nápoje a mně to příjemně stoupalo do hlavy. Pak, když hráli
jednu opravdu pomalou písničku, jsem se k němu přitulila, položila hlavu na rameno a on mne hladil po tváři. Pak se le mně sklonil, začal mne kousat na krku a hladit ramena a nakonec mne políbil. Líbat uměl fantasticky, byla jsem fakt šťastná. Když mi pak řekl, že by se mnou chtěl být chvilku sám, jen jsem přikývla. Byla jsem už dost opilá, nebyla jsem nijak zvyklá pít, takže mi stačilo málo.Šli jsme ven, k jeho autu a já se pořád rozhlížela, jestli neuvidím Hanku, ale nikde jsem jí neviděla. Pak mi připadalo, že jí vidím v restauraci, jak sedí na klíně nějakému klukovi, ale Martin, můj miláček, mne vedl ven, tak jsem se mu poddala.
Moc si na to nevzpomínám, ale vím, že jsem pak vystupovala z jeho auta, měla jsem úplně zmačkané šaty, kalhotky jsem si držela v ruce a on si zapínal kalhoty a ujišťoval mne, že je všechno v naprostém pořádku. Byla jsem trochu vystrašená a bolelo mne břicho, ale on byl se mnou a to mi dodávalo jistotu. Hladil mne po vlasech a líbal na tváře. Pak mu zazvonil mobil, on se s někým b
avil a pak mi řekl, že mi ještě zavolá a odjel, tak jsem šla domů. Pak mě napadlo, že vlastně neví moje telefonní číslo, ale stejně jsem mu věřila, že určitě druhý den, nejpozději třetí, se ozve.
PETR
Osmnáct není člověku víckrát, než jednou za život a tak se to musí pořádně oslavit. Plánoval jsem sice původně menší oslavičku doma, ale rodičové neodjeli, bohužel, na chatu, jak původně plánovali, takže budu muset vyrazit někam ven. Od babičky jsem dostal litr, takže ho půjdeme někam pěkně propít.
Dneska je diskotéka, takže jsem obvolal pár svých kamarádů a kakarádek, sejdeme se tam a užijeme si to...Přišli všichni a ještě pár lidí navíc. Každýmu jsem objednal co chtěl úplně jsem trnul, že by mi nemusely stačit peníze, kolik bylo gratulantů. A pak to přišlo. Všichni se postavili do fronty jak na polívku a začali mi gratulovat. Potřesení rukou od kluků, polibky od holek, fakt super. Věcné dary jsem odkládal vedle sebe na stůl a když fronta zmizela, vedle mne se skvěla celá baterie lahví alkoholu i s
několika roztomilými dárečky pro potěchu. Když to uviděl pingl, začal docela nadávat, ale když jsem mu dal dvě stovky, přestal si nás všímat.Vedle hrála docela pěkná muzika, ale já měl spoustu práce s gratulanty. Copak ti, které jsem pozval přímo já, těch bylo jen pár a ti se mnou drželi zábavu, ale bylo tam spousta nových tváří a s těmi než jsem se seznámil.... Jako první mi gratulovala taková pěkná blondýnka, když jsem si k ní sednul, říkala, že se jmenuje Petra a když jsem jí políbil ruku, hrozně rozto
mile se začervenala. S jedním klukem jsem se tam dal do řeči o motorkách a vydrželo nám to asi hodinu a půl.Pak k nám přišla jedna holka, prý se známe od vidění, asi ze školy, ale nějak jsem si nevzpomněl. Nejdřív chtěla, abych si s ní zatancoval, ale když jsem jí řekl, že musím zůstat tady, zůstala taky. Jmenovala se Hanka a docela se mi líbila. Když jsem si jí chvilku nevšímal, připlížila se nepozorovaně za mne a chytila mne za krk. Pěkně jsem se leknul. Párkrát mne takhle vylekala, ale pak už jsem si dával pozor. Když šla na záchod, připravili jsme na ní lest. Přišla a jako nic. Pak se k ní přitočila Lenka, jedna moje kamarádka, a pošeptala jí, že má mokrou skvrnu na sukni. Prolédla si jí, ale pochopitelně nic nenašla. Takhle za ní přišlo asi osm lidí, p
ak už z nás byla na mrtvici. Sukni si obrátila snad naruby, ale nic. A ti, co jí to říkali, jen krčili rameny. Všichni, na které v tu chvíli neviděla, se dusili smíchy, ale nikdo jí nedal nic znát. Pak jsem na celou místnost pronesl já: "Hanko, máš mokrý flek na kalhotkách." zrovna, když šel okolo číšník a bylo to. Číšník si mohl ukroutit krk, málem se netrefil do dveří a ona se se smíchem na mne vrhla a chtěla mne "bít".Pak někdo vytáhl nějakou společenskou hru, moc jsem jí nepochopil, co si pamatuju, že když někdo šlápl na modré políčko, musel vypít sklenici alkoholu. A modrých políček tam bylo zběsile mnoho. Hráli jsme to skoro všichni a pořád ne a ne někdo dojet až do konce, a pak někdo vrazil do stolu a porazil všechny figurky.
Posadili jsme se zpět na židle, ale nálada byla pořád skvělá, jen mi trochu hučelo v hlavě. Za to můžou ta modrá pole...
Hanku jsem usadil na svůj klín a řekl jí, že když už bude hodná, že jí nebudu muset ohnout přes koleno a naplácat na holou. Odpověděla, že jí klidně naplácat můžu, že ode mne to bere. Pohladil jsem jí po tváři a ona mi to oplatila. Když jsem nijak nepokračoval, dala mi provokativně pusu na tvář a zvědavě koukala, co budu dělat já. Nebyla ošklivá, ale neměl jsem chuť s ní strávit zbytek večera, tak jsem jí pošept
al, že tu klidně může zůstat, ale že se budu věnovat celé partě a že si mne nemůže takhle ukrást pro sebe. Potěšená nebyla, ale pochopila to. Rozloučila se a odešla. Potkat ji jindy a za jiných okolností, co bych za to dal...Jednou, když jsem procházel sálem, jsem zahlédl, jak na mne mává nějaká dívka. Přistoupil jsem k ní, ale nevšímala si mne a tak jsem zůstal nerozhodně stát.
"Mávala jsi na mne?"
"Prosím?", zaregistrovala mou přítomnost a překvapením se jí rozšířily zorničky.
"Mávala jsi na mne?"
"Ne, na obsluhu. Jsem na suchu.", zasmála se a ukázala na prázdnou sklenici.
"Pojď k nám, tam je pití dost."
"Ne, děkuju. Tady se mi líbí."
"Já jsem Petr."
"Těší mne."
"Ty nejsi odtud, že ne?"
"Ne, jsem tu na semináři o mikrobiologii."
Tak smůla, jen máloco mi tak dokonale nic neříkalo.
"Jsi tu s někým?"
Zavrtěla hlavou.
"Pojď k nám, prosím."
"Vždyť tam někdo něco slaví a já nejsem pozvaná.", snažila se vykroutit.
"Slavím tam já a právě teď tě zvu."
Přestala vzdorovat, zvedla se a chytila mne za ruku.
"Tak to ti
srdečně gratuluju... k čemu vlastně?""Je mi osmáct...", trochu se mi zamotal jazyk.
Pak mne políbila a mně, nevím proč, nepřišlo, že by to byl polibek sestry bratrovi, jako spíš milenky milencovi. Sakra, co se to dneska děje?
Vrátili jsem se zpátky a já
jí chtěl představit, ale nemohl jsem si vzpomenout, jak se jmenuje. Pošeptala mi, že se mi ještě nepředstavila, což jsem hlasitě reprodukoval do audotoria a sklidil za to bouřlivý smích."Jak že se tedy jmenuješ?"
"Jana."
Pak se jí všichni postupně představili a s každým prohodila zdvořilostní frázi. Pak se vrátila ke mně. Posadila se vedle mne a položila si ruku na mé koleno. Ta holka mne začala zajímat.
"Jaké to je, když už jsi konečně plnoletý?"
"Ještě nevím. Zatím je to jen důvod k pořádné oslavě."
"Hmm
m, pěkný důvod, proč být plnoletý. Ono za pár let už nebude moc co slavit.""Proč? Kolik je tobě?"
"Dvacet šest. Víš, že ptát se ženy na věk je nezdvořilé?", culila se na mne.
"Do čtyřiceti je to ještě v pohodě."
"To by se ti rodiče poděkovali."
"Ani ne. N
aši jsou ještě oba pod čtyřicet. Mamce bylo dvacet a tátovi jednadvacet, když jsem se narodil. Takže až příští rok a to tu hranici zase posunu.", zasmál jsem se.Odmlčeli se a dívali se na sebe.
"Víš, že jsi milý?"
"Víš, že jsi pěkná?"
"Hmmmm."
"Nepůjdeme
si zatancovat?""Promiň, ale tam už se mi nechce.", kývla směrem k sálu. Byl jsem docela rád, už mi začínaly pěkně těžknout nohy. Přikývl jsem.
"Petře, promiň… už není co pít.", naklonil se ke mně kdosi.
”Budeme pokračovat?”
”Už ne… mají toho dost.”
Vstal jsem a rozhodil rukama.
"Vážení přátelé, děkuji vám. Tato oslava končí a na nějakou další jste všichni srdečně zváni."
Dál už se mi nechtělo nic říkat, tak jsem si zase sednul. Většina se přišla rozloučit a poděkovat, jen někteří vytrvalci ještě zůstali. Tady v rohu jsme docela osaměli.
"Petře, mohla bych se tě na něco zeptat?"
"Jasně."
"Máš holku?"
"Proč se na to ptáš?"
"Zajímalo by mě to."
"Teď zrovna ne."
"A kolik jsi jich už měl?"
"Pár jich bylo, ale asi míň, než si myslíš."
Jen tak seděla a usmívala se na mne. To se snaží, abych ji zbalil? V tomhle stavu?
”Objednám ti kafe, chceš?”, nabídla se.
”Ne, díky. Nepiju ho. Ale jsi moc hodná.”
Chtěl jsem ji pohladit po tváři, ale nějak se mi ruka dostala až k jejím očím. Jemně mou ruku chytila a položila na stůl.
"Víš, mně se s tebou tak dobře povídá, tak nějak ti věřím, ani nevím proč."
Díval jsem se na ní a najednou se mi nějak rozmazala a začalo mi hučet v učích. Zavřel jsem na chvilku oči a zrak se ustálil.
"Máš dost, co?"
"Ne, dobrý. Na co ses to ptala?"
M
lčela a jen seděla. Tak nějak se mi před očima zmenšila. Nebo mi to tak přišlo. No nic, nejvyšší čas k odchodu."Jsi príma holka. Měj se krásně.", řekl jsem a položil jí ruku na rameno. Pak jsem vyšel z hospody a opřel se o zábradlí, abych se nadýchal čers
tvého vzduchu…MARTIN
Přelétl jsem v poslední chvíli pohledem celou svou postavu a zaklapl za sebou dveře. Výtah a pak už jen deset minut autem dolů do města. Obvykle jsem ve větších a známějších podnicích, ale pro zdejší diskotéku mám slabost, i když je o dost menší než jinde. Je tu spousta známých, spousta pěkných holek, prostě jsem tu jako doma. A občas je potřeba zkontrolovat, co je nového…
Mávl jsem na ochranku u vchodu a oni se jen zazubili. Takže dneska to mám zadarmo, jako obvykle. Není nad dobr
é kámoše.Přejel jsem pohledem sál a zaregistroval spoustu známých tváří a taky pár nových. Zaplul jsem k baru a číšník už mi stavěl na barpult můj oblíbený sprite s colou.
"Čau, Martine. Tak co, vyrazil jsi na lov?", přitočila se ke mně známá tvář.
"No j
o, to víš. Jdu se podívat, co se změnilo odposledně. Dáš si něco?""Ne, díky. Mám támhle u stolu pivo. Jen jsem tě přišel pozdravit."
Ano, Lukáš. Přišel se ukázat. Spousta lidí mne tu nemá ráda, ale je fakt, že mne tu všichni respektují a to mi vyhovuje. A
taky Lukášova holka je jedna z mála, která mi odolala, proto si na mne Lukáš dává takový pozor."Á, přijel lovec...", zaslechl jsem polohlasnou poznámku od skupinky, která zrovna procházela okolo mne. Lovec? Tak tuhle přezdívku jsem si vysloužil? Nebylo mi to ani v nejmenším nepříjemné. No nic, sedím tu už dost dlouho, měl bych omrknout sál a odkroužit jinam. Dneska to tu nevypadá nijak zajímavě."
Prošel jsem okolo tančících párů a skupinek a všiml si jedné osamělé slečny, jak popíjí nějaku kolu nebo něco. Přistoupil jsem k ní a s decentní úklonou ji požádal o tanec. S úsměvem vstala a zavěsila se do mne. Odtančili jsme pár písniček a pěkně se ke mně přivinula. Hmmm, že bych přece jen zůstal? Povídali jsme si o všem možném, vyprávěla mi, že tu nebydlí, že
je na školení, o svém chlapci (co by jí asi řekl, kdyby nás tu takhle viděl...), o práci a tak. Poslouchal jsem sice jen na půl ucha, ale přišla mi jako člověk, který patří kamkoli jinam, jen ne na tuhle diskotéku. Tady je spousta puberťáků, ale tohle už byla holka, která má něco za sebou, která ví, co chce. Tak to jsme tu dneska večer dva. Nevím, co chce ona, ale já chci jí.Pohladil jsem jí po zadečku a ona navrhla, abychom si šli na chvilku sednout.
"Jsi unavená?"
"Ani ne. Ale je mi s tebou dobře, chtěla bych tě poznat, popovídat si s tebou."
"Dobře, budeme si povídat.", přikývl jsem. Tak schválně, s čím přijde.
"Ty tu nemáš moc dobrou pověst, co?"
"Jak jsi na to přišla?"
"Moc lidí se tu s tebou nebaví, spíš se odtahují. Támhleti, támhleta holka, támhlety
obě, támhle u baru..."Ta holka má pozorovací talent. Skoro to vypadá, jako by si na mne zasedla a celou dobu mne sledovala. Zeptal jsem se jí na to.
"Ne, to ne. Ale není těžké vycítit z pohledů lidí zášť nebo strach. Proto jsem se tě na to zeptala, doufám, že se tě to nedotklo."
"Ne, to je v pořádku."
"Co jsi jim všem provedl?"
"Nevím, jestli úplně všechny, ale většinu jsem sbalil."
"Ty jsi s těmi všemi chodil?"
"Ne, jen spal."
Evidentně se otřásla.
"Ty jsi se miloval s nějakými... třiceti holkami?"
Bylo j
ich určitě víc, třicet takových může být tak tady na sále, ale nejsou tu všechny, samozřejmě.""A hloupé ti to není, viď?"
"Ne!", vyhrkl jsem. Absurdní otázka, velice hloupá.
"A tobě?"
Pokrčila rameny. Tak o co téhle holce jde?
"Nepřijde ti, že děláš něco
špatného?""Kdy? Teď? Možná, že jo, že s tebou ztrácím čas. Ty jsi, holka, jen na povídání, jak tak koukám."
"Ne, tím, že s těmi holkami spíš."
"Podívej, já nejsem žádný gigolo. Když nějakou holku sbalím, chci být s ní, vzrušuje mě. Je na tom něco špatného
?""Jasně. Když se ti nějaká holka poddá, je to proto, že ti věří, že tě má ráda, že si tě váží. A ty se s ní vyspíš a jdeš jinam."
Zůstal jsem na ní doslova civět. Nevěřím, že by mne všechny holky měly rády. Jistě, asi tam nějaké to zlomené srdce bylo, ale většina si chtěla jen užít! Tak jsem jí to i řekl. Znovu pokrčila jen rameny.
"Myslíš, že je něco špatného na tom, když si dva užijí jen tak?"
"...ne. Asi ne."
Zvedla se a položila mi ruku na rameno.
"Promiň." Pak zahlédl už jen její postavu, jak vychází ze sálu. Zavřel jsem oči a představil si ji nahou. Rozhodně zajímavá představa. Vytáhl jsem mobila a zavolal kamarádovi. Slíbil mi, že mě vezme na nějakou párty. Tady je to fakt na levačku. Slíbil, že se ještě ozve. No nic, jsem na suchu, půjdu zpátky k
baru.Došel jsem tam a nějaký výrostek tam tahal za ruku mladičkou holku. Hulvát.
"Neobtěžuj, frajere. Slečna nemá zájem, to se někdy stává.", vmísil jsem se do jejich přetahování. On po mně blýsk zlostným pohledem, ale ona se na mne mile usmála. Už jsem zase ucítil to teplo v podbřišku.
"Nepleť se do toho, laskavě.", snažil se mě odpálkovat, ale než jsem stačil odpovědět, přitulila se ke mně ta holka a zasyčela: "Dej už mi konečně pokoj!"
Frajírek ještě jednou bojovně blýskl očima a pak odešel.
"Jmenuji se
Martin. Doufám, že je vše v pořádku.", představil jsem se. Vypadá to, že tahle holka je mi moc zavázaná."Magda. Děkuju moc, byl docela otravnej."
"Směl bych vás na něco pozvat, slečno ... Magdo?"
"Já pití mám. Co si dáte vy?"
"Nebudu pít. Jsem tu autem."
"A co máte za auto?"
"Peugeot 206." Taková pixla, chtělo se mi říct, ale neřekl jsem nic.
"Nemohli bychom si tykat? Když máš tak pěkné auto?", zasmála jsem se.
"Rád vás... tě provezu.", usmál se. "A na co jiného tě můžu ještě pozvat?"
"Snad na parket?" zazubila se.
Usmál jsem se a nabídl jí rámě. Tahle slečna vypadá opravdu mladě, od té rozhodně nemůžu čekat, že mi kývne hned, jak si řeknu. To by se nezdržovala tancem. Ach jo, od kdy se chodí na diskotéky kvůli tanci? Usmál jsem se nad svou myšlenkou.
Přišli jsme na parket a já to pěkně roztočil. Nechala si líbit všechno, i když jsem jí k sobě přimáčkl a zaklonil jí. Smála se a vypadala velmi šťastná. Ostatní na nás koukali sice podivně, ale ti mi jsou ukradení. Občas jsem jí něco objednal, nejdřív slabouč
ké čajíčky a pak i silnější. Po pár sklenkách byla už pěkně jetá. Kývl jsem na chlápka za mixážním pultem a on tam pustil jeden cajdák. Přitiskl jsem jí na sebe a začal hladit po tváři. Objala mne a jen se přihlouple usmívala. Začal jsem jí trochu dráždit na krku a nakonec ji políbil. Takové chvilky jsou vždycky tak trochu risk a to se mi na tom líbí. Ale tahle holka už teď prohrála. Přisála se na mne, líbat sice moc neuměla, ale snažila se. Když jsem jí pošeptal do ucha, jestli by se mnou nechtěla být chvilku sama, nebál jsem se, že by odmítla. Nemýlil jsem se.Trochu se pode mnou chvěla, ale jinak vypadala v pohodě. Nepřekvapilo mne, že je panna, ale stejně jsem se necítil dobře, když jsem jí o věneček připravil. Pomohl jsem jí se obléci a pak jen seděla na sedačce a dívala se na mne skelným pohledem. Hladil jsem jí, uklidňoval a ona pořád dokola mlela, že to bylo moc pěkné a že je v pořádku. Pak mi zazvonil telefon a ten kamarád volal, abych za ním přijel. Zeptal jsem se jí, jestli chce vzít domů, ale řek
la, že dojde sama, že se potřebuje jen trochu projít a snad na důkaz toho sešla na chodník a odcházela kamsi pryč. Když jsem si sedal do auta, ještě se mi trochu třásly ruce.