Jedenáctého října 1967 se do St. Louis znovu vrátil hokej se značkou NHL. Po Pittsburghu a Philadelphii bylo St. Louis třetím městem, v němž se po dlouhých letech znovu začala hrát nejvyšší hokejová soutěž. "Orlové" ze sezóny 34-35 byli od ročníku 67-68 nahrazeni  "modrými", kteří si však určitě nepřáli dopadnout tak, jako jejich předchůdci. Tomu také podřídili pečlivý výběr hráčů i vedení. Generální manažer Lynn Patrick angažoval na střídačku nadějného kouče Scotty Bowmana a při výběru jeho svěřenců měl více než šťastnou ruku. Řadu let vlastně farmářské mužstvo Chicago Black Hawks, získalo při rozšiřovacím draftu právě z Chicaga stále skvělého gólmana Glenna Halla, který se stal hlavním strůjcem nečekaných triumfů klubu ze středozápadu USA. Dále pak získalo z Toronta obránce Ala Arboura, z Rangers Reda Berensona, který 7. listopadu 1968 nastřílel Philadelphii 6 branek, čímž vyrovnal rekord novodobé NHL. Tito hráči se stali základem úspěchů celého týmu.

 V úvodním zápase St. Louis  remizovali  s Minnesotou 2:2, když první branku "Modrých" vstřelil Larry Keenan.  V této sezóně  skončili sice ve své divizi až na třetím místě, ale sítem play-off prošli ze všech nových týmů nejlépe.  Jeho pouť Stanley Cupem skončila až ve finále, kde proti Montreal Canadiens neměli prakticky šanci. Pro druhou sezónu  v NHL se Scotty Bowman, bývalý pomocný kouč Canadiens, porozhlédl po svých bývalých svěřencích a v jeho týmu se objevily dvě legendy, kdysi spoluhráči a přátelé, Jacques Plante a Doug Harvey. Posílení zadních řad přineslo klubu první divizní vítězství a opět účast ve finále play-off, kde stejně jako loni podlehli Montrealu Canadiens. Individuálním úspěchem brankářské dvojice Hall - Plante byl zisk Vezina Trophy za nejméně inkasovaných branek v celé NHL. Také třetí sezóna byla veleúspěšná a po obhajobě divizního prvenství se Blues i potřetí za sebou probojovali do finále poháru. Tentokrát jim byl soupeřem klub Boston Bruins, ale ani ve třetí finálové účasti v řadě se St. Louis Blues nepodařilo zvítězit byť jen v jediném