Ottawa Senators byli vlastně nástupci slavného týmu začátku století – Ottawa Silver Seven - čtyřnásobného vítěze Stanley Cupu z let 1903 – 1906. Ke změně názvu došlo ze dvou důvodů. jinak proto, že se již hokej nehrál v sedmi hráčích, takže "stříbrných sedm" se rozrostlo, a jednak proto, že i ottawský tým vstoupil v roce 1908 do profesionálního dění – do Eastern Canada Hockey Association – a hledal tedy název, který by jej lépe reprezentoval. Protože byla Ottawa sídlem kanadské vlády a i kongresu, využili ottawští této skutečnosti a pojmenovali se Senators-senátoři.

Ještě před vznikem NHL si Senators připsali dva triumfy ve Stanley Cupu -1909 a 1911 - a do nové soutěže vstoupili s kvalitním týmem. V prvním ročníku sice obsadili až třetí místo, ale pak začala jejich "zlatá" éra. V letech 1919, 1920, 1922, 1923 a 1924 získali pětkrát ligové prvenství a v roce 1921 druhé místo. V jejich týmu pod vedením manažera Tommy Gormana a kouče Pete Greena zářily hvězdy: Clint Benedict - nejlepší gólman NHL, Cy Denneny - famózní střelec, Frank Nighbor - rovněž skvělý útočník. V týmu se postupně objevili i další výborní hráči - Jack Darragh, Spreque Cleghorn, Punch Broadbent, George Boucher, ale i King Clancy, Lionel Hitchman, gólman Alex Connell či později úspěšný manažer Detroitu Jack Adams. Ten také pomohl ottawskému týmu v roce 1927 ke čtvrtému zisku Stanley Cupu v NHL. Předchozí tři trofeje vybojovali "senátoři" v letech 1920, 1921 a 1923, přičemž se v roce 1921 stali prvním klubem NHL, kterému se podařilo obhájit vítězství v poháru. Ročník 26/27 byl pro Senators posledním úspěšným. Získali v něm vedle Stanley Cupu i Prince of Wales Trophy za vítězství v NHL, kterým uzavřeli - po prvenství v sezóně předcházející - počet ligových triumfů na sedm.

Rozšíření NHL Ottawě evidentně nepomohlo a tým se postupně propadal až na pátou příčku kanadské divize a celkové deváté místo. To bylo v sezóně 30/31, po níž se na jeden rok Ottawa odmlčela a v ročníku 31/32 k bojům ligy nenastoupila. Vrátila se opět od sezóny 32/33, ale se stejným výsledkem jako ve své poslední sezóně. Deváté místo tabulky NHL bylo však tentokrát už místem posledním - po odchodu Philadelphie v roce 1931. Stejné umístění získali Senators i v sezóně 33/34, a to znamenalo pro klub definitivní odchod z NHL, když se klub přestěhoval do St. Louis. Jistě smutné u týmu, jenž téměř deset let kraloval celé soutěži. Ale takový už je hokej. A k hokeji patří i návraty.

Ten historický pro klub Ottawa Senators se udál po padesáti osmi letech. V sezóně 92-93 se "senátoři" jako dosud jediný klub historie dokázali vrátit, i když klub z konce století má s tím původním společné zatím snad jen jméno.

Po nováčkovské sezóně ve které Senátors dosáhly jen 24 bodů dostal výpověď první generální manažer klubu Mel Bridgman. Senátors vytvořili rekord NHL, že na cizím ledě získali jen jedno vítezství. To dalo Ottawě právo první volby v Draftu 93 a Senátors sáhly v tomto výběru po zázračném střelci Quebecké juniorské ligy Alexandru Daiglovi. Když ale Senátors podepsaly s Daiglem pětiletou smlouvu a zaplatili za něj 12 milionů dolarů, rozpoutala se bouře nesouhlasu. Obrovská částka za hráče, který svůj talent ještě neosvědčil, popudila manažery mnoha klubů NHL. A. Daigle se sice snažil, ale hra se mu příliš nedařila. Smlouva s Daiglem pronásledovala Senátors ještě v ligovém ročníku 95-96, kdy se rozhořel spor mezi generálním manažerem Randy Sextonem a ůtočníkem Alexejem Jašinem. Spor zahájený Jašinem byl dlouhý a tvrdý. Jašin po dobu sporu odmítal nastoupit. S pocity znechucení a zklamání z marného boje o Play-off z klubu odešlo několik klíčových osob. Nový manažér Pierre Gauthier s Jašinem novou smlouvu podepsal.

Přesto že se v týmu objevili i někteří jiní výborní hráči: S. Duchesne, R. Bonk, D. Alfredson, S. Neckář, F. Musil, D. Rhodes je bilance týmu pro současné senátory a fanoušky klubu zklamáním. Blískáním na lepší časy byl postup a vítězství v prvním kole 1998 nad favorizovanými NJ Devils.