NY Islanders přišli do NHL při rozšíření ligy a spolu s Atlanta Flames začali jako nový člen  poprvé hrát v sezoně 1972-73. Ve své nováčkovské sezóně se Islanders zmohli jen na 12 vítězství a zisk 30 bodů, ale pak nastal čas mazaného generálního manažera Billa Torreyho, bývalého jednatele klubu California Seals, který také do NHL přešel při rozšiřování ligy a výkony Islanders šli prudce nahoru. Po ročníku 1972-73 B. Torrey přijal na místo hlavního trenéra Ala Arboura.

Manažer Bill Torrey a trenér Al Arbour dokázali promyšleně získávat jednoho nadějného hráče za druhým, a postupně tak vybudovali jeden z nejsilnějších klubů NHL. Základem týmu byla skvělá brankářská dvojice Glenn Resch a Billy Smith, který je dokonce se svými 17 sezónami v dresu Islanders klubovým rekordmanem v počtu odehraných ročníků. Bojechtivý Billy Smith, byl téměř neznámý brankář, kterého si Torrey vybral v roce 1972 při draftu pořádaném v souvislosti s rozšířením NHL o kluby WHA. Smith má dodnes mezi brankáři Islanders na svém kontě nejvíce vítězných zápasů (304). K těmto základním pilířům získali "ostrované" nejprve talentovaného mladičkého obránce Denise Potvina budoucího kapitána srdce i duši celého týmu. Dále rváčského útočníka jménem Clark Gillies a nápaditého středního útočníka Bryana Trottiera, do útoku nezdolného hráče a výtečného střelce  Mikea Bossyho z Quebecké hlavní juniorské ligy, Kena Morrowa, Johna Tonelliho, Boba Nyströma, Brenta Suttera a mnohé další. Tedy hráči, kteří byli hlavními esy při zteči hokejového trůnu NHL.

Tito hráči, ve své době největší stálice celé soutěže, ale nemohli přímo vytvářet finanční prostředky, a tak se klub, ač jeden z nejlepších v NHL, ocitl po sezóně 77-78 na pokraji finančního krachu. Naštěstí se konec podařilo klubu odvrátit a hráči se v sezóně 78-79 vypjali k výkonu, který je dovedl na první místo základní části NHL. V play-off se jim už tolik nedařilo, byť postup do semifinále (už čtvrtý) jistě nelze pokládat přímo za neúspěch.

V sezóně 79-80 sice nezvítězili v základní části NHL, ale ve Stanley Cupu triumfovali a poprvé ve své historii zvítězili. Po čtyřiceti letech se tak pohár opět stěhoval do New Yorku. Hráči Islanders vytvořili útočný šik takové síly, že byl schopen svrhnout tým Montreal Canadiens z panovnického stolce NHL. Montreal Canadiens usilovali v té době o pátý Stanley Cup za sebou, ale Islanders, jako vítr prosvištěli všemi čtyřmi sériemi, včetně vítězného finálového souboje s Phiiladelphií. "Věřím pouze v energický a iniciativní způsob boje",  prohlásil Al Arbour, trenér "Ostrovanů" z Long Islandu. K taktice dotěrné, útočné hry, která soupeře nutí k chybám, přidal více kombinace a udělal z Islanders nejlepší celek první poloviny osmdesátých let. V dalších třech sezónách si vedli ještě úspěšněji a k obhajobě poháru připojili i dvojí vítězství v základní soutěži NHL Po čtvrtém zisku Stanleyova poháru pozval prezident Ronald Reagan Islanders do Bílého domu. Brankář Smith mu při té příležitosti předal hokejku s nápisem: "Touž přeze mne neprojde." Šance vyrovnat rekord Canadiens v zisku pěti Poháru za sebou unikla Islanders jen o vlásek. V ročníku 1983-84 se dostali až do finále, ale zde prohráli s týmem Edmonton Oilers.

Od další sezóny začal pomalý pád týmu na nižší příčky tabulky. Unavený Trottier a Potvin už nedokázali odvádět výkony ze začátku let osmdesátých a ostatní hráči, s výjimkou stále skvělého Bossyho, dosahovali stěží průměrných výkonů. Odchod trenéra A. Arboura v roce 1986,absence M. Bossyho v sezoně 87-88 kvůli trvalým bolestem v zádech a společný konec kariéry s D.Potvinem  před sezonou 88-89, to byly tři těžké rány osudu, z nichž se Islanders nedokázali vzpamatovat. Bossy, donucený k předčasnému odchodu z ledové plochy, zůstává dodnes v čele seznamu nejlepších klubových střelců s počtem 573 nastřílených branek. Po odchodu  těchto hráčů mužstvo nikdo výrazně neposílil a základy úspěšné hokejové dynastie se začaly bortit.

Blížící se pád potvrdila další sezóna až příliš drasticky. Trenér Arbour se sice v průběhu sezóny 88-89 vrátil, ale ani on nedokázal od klubu odvrátit druhou potupu jeho historie. Po šestnácti letech se Islanders propadli opět na samé dno ligové tabulky a od absolutně posledního místa je zachránila jen jediná výhra, o kterou byli lepší než nejhorší Quebec. Znamenalo to pro ně pochopitelně vyřazení z bojů o Stanley Cup (po patnácti letech) i změny v hráčském kádru. B.Trottier jako hráč bez agenta podepsal smlouvu s Pittsburgh Penguins. Trottier se stal a dosud je rekordmanem NY Islanders v počtu bodů, když jich nasbíral celkem 1353. Více než padesátibodová propast mezi nejlepším "ostrovanem" Patem LaFontainem a dalšími hráči byla děsivá. V sezóně 90-91 skončilo mužstvo na posledním místě Patrickovy divize. P. LaFontaine získal 85 bodů a druhý muž týmové tabulky 56 bodů. Nás sice může těšit, že tím druhým mužem byl David Volek, ale ani to Islanders k postupu do Play-off nepomohlo. Velkým překvapením byla v sezóně 91-92 výměna P. LaFontainea do Buffala za P.Turgeona.

Devadesátá léta se stala převážně seriií nepostupů do Play-off. O změnu tohoto stavu se zatím neůspěšně snaží dvojice evropanů Zigmund Palffy a Robert Reichel.