Většina lidí již patrně zapomněla, že se New Jersey Devils kdysi jmenovali Kansas City Scouts. Někomu se snad možná mlhavě vybaví jejich název Colorado Rockies. Sezóna 1982/1983 byla pro klub zlomem v jeho další existenci v NHL. Klub v roce 1982 koupil John McMullen a  přestěhoval jej do haly Byrne Meadowlands Arena až na pobřeží Atlantiku do státu New Jersey. Vznikli tak New Jersey Devils a v supermoderní hale měli premiéru 5. října 1982 proti Pittsburghu.

New Jersey, svými výkony navázali na nepříliš lichotivou bilanci svého předchůdce. Oporou zadních řad byl Glen Resch a o rok později zazářil J. Ludvig, který společně s kapitánem M. Bridgmanem a nováčkem P. Verbeekem tvořili hlavní útočnou sílu "Ďáblů". Naděje, které se do mužstva vkládaly, však nesplnily očekávání.

Až v sezóně 1987-1988, kdy se na postě kouče objevil Jim Schoenfeld, se konečně mužstvo probojovalo na čtvrté místo v divizi a získalo tehdy rekordní počet 82 bodů. V play-off nejdříve Devils vyřadili slavné Islanders 4:2 na zápasy, potom i Washington 4:3, ale krůček do finále je v sedmizápasové sérii zastavil Boston. J. Ludvig byl již prodán do Buffala, v brance se objevil kanadský reprezentant Sean Burke. Do mužstva byli zařazeni mladí a velmi talentovaní hráči, jako K. Muller, B. Shanahan a J. MacLean. O rok později se znovu objevili ve skupině nepostupujících. Sezóna následující 89-90 byla ve znamení postupu, který však skončil již v prvním kole.

V dresu "Ďáblů" se objevili sovětští reprezentanti Fetisov a Kasatonov, událostí roku byl však nečekaný příchod Petera Šťastného z Quebecku. Stihl v novém dresu odehrát ještě dvanáct zápasů a play-off a doplnil počet Evropanů v celku na osm. Vedle Petera Šťastného se objevil v New Jersey i další československý reprezentant Zdeno Cíger.

Devils v devadesátých letech stále více sázeli na evropské hokejisty. Vedle "našeho" nejúspěšnějšího reprezentanta Petera Šťastného se objevil i Robert Holík. Bohaté zastoupení měli v klubu rovněž ruští hokejisté a samozřejmě nechyběli ani Seveřané. Evropský hokej se tak stal nosnou linií hry Devils a v jubilejní sezóně NHL 91-92 jim poprvé vynesl místo v první desítce klubů po základní soutěži. V play-off však neprošli přes první kolo.

Výrazný zlom nastal až po příchodu kdysi slavného montrealského útočníka Jacquese Lemaiera, který jako kouč začal razit přísnou obrannou strategii, založenou především na skvělých výkonech Martina Brodeura v brance Devils. Výsledkem bylo druhé místo ligové tabulky v sezóně 93-94 a postup do semifinále poháru. Poslední zápas s NY Rangers skončil infarktově, protože rozhodující gól sedmého zápasu poslal Stephane Matteau do sítě Devils až po uplynutí řádného hracího času. Devils se však z nepřízně osudu poučili a tak další sezóna byla ještě úspěšnější.

V Play-off 95 prohráli jen 4 z 20 utkání a ve finále Stanley Cupu smetli favorizované Detroit Red Wings. Strůjci vítězství byli Martin Brodeur, Claud Lemiuex (držitel Conna Smythe Trophy 95), Scott Stevens, Ken Daneyko, Scott Niedermayer, Stephan Richer, Robert Holík, Mike Peluso, John MacLean, Bill Guerin, Randy McKay a mnozí další. New Jersey se tak nečekaně, ale zaslouženě stali držiteli Stanley Cupu.

Velkou zásluhu na vítězství má J. Lemaire, který do hry New Jersey prosadil svůj herní systém. Jako trenér kladl důraz na obranou hru a trpělivé čekání na moment, kdy soupeř udělá chybu. Tento herní systém se Devils vyplatil. V sezóně 95-96 se snažili prvenství v poháru obhájit, což se jim po odchodu C. Lemieuxe a ztráty formy některých hráčů  nepodařilo.