Hokej se v Atlantě prosazoval jen velice těžko, malá návštěvnost se podepsala na klubové pokladně. Jedinou záchranou bylo přestěhování do Kanady, země hokeji zaslíbené. Začátky v novém působišti nebyly lehké. Prvé tři sezóny muselo mužstvo hrát v hale Stampede Corral (7243 diváků) postavené a využívané především pro rodeo. Změna však přece jen mužstvu prospěla a probojovalo se hned do semifinále play-off, kde po vyřazení Chicaga a Philadelphie překvapivě zakoplo o Minnesotu. Výkonnostní zlom ale předznamenal nové období klubu. Díky manažeru Cliffu Fletcherovi se podařilo vybudovat skvělý tým "bez hvězd". Krůček za krůčkem se ve Smytheově divizi propracoval výš a výš, až se v roce 1986 nečekaně objevil ve finále Stanley Cupu.

Dominantní postavou byl Švéd K. Nilsson, kterého později skvěle nahradil jeho krajan Hakan Loob. Skvělý debut tehdy absolvoval obránce Gary Suter, vyhlášený za nejlepšího nováčka sezóny. Z dva roky jej napodobil Joe Nieuwendyk. V sezóně 1987/1988 Calgary poprvé ve své historii překonalo stobodovou hranici, vyhrálo svoji divizi, ale v play-off skončilo již ve čtvrtfinále. Od poloviny sezóny v mužstvu hrál i bývalý československý reprezentant Jiří Hrdina.

O rok později již mužstvo zvládlo na jedničku roli favorita a přes Vancouver (4:3 na zápasy), Los Angeles (4:0) a Chicago (4:1) se opět probojovalo do finále. Zde se mu, po prohře doma, nedávaly velké šance. Mužstvo však ukázalo svou vílu a vyhrálo celou sérii s Montrealem 4:2 na zápasy, když dokázalo vítězství vybojovat na ledě soupeře. Pod historický triumf se podepsali toto hráči: Vernon, Wamsley – Mac Innis, Remage, Macoun, T. Hunter, Suter, Nattress, Murzyn, McCrimmon, Sabourin – J. Mullen, Gilmour, Otto, Loob, Nieuwendyk, Patterson, Roberts, Fleury, Peplinski, MacLellan, M. Hunter, McDonald, Prjachin a Hrdina. O rok později v mužstvu debutoval Sergej Makarov, Jiří Hrdina odešel do Pittsburghu a československou hokejovou školu v Calgary zastoupili obránce František Musil a útočník Robert Reichel.

V jubilejní 75. sezóně NHL se připravovali navázat na úspěšnou bilanci posledních sedmi sezón, ve kterých se "plameny" umístily vždy do šestého místa. Sezóna 91/92 však Calgary vůbec nevyšla a dokonce znamenala klubový historický neúspěch. NHL je však natolik nevyzpytatelnou soutěží, že již příští rok se vrátili zpět na výsluní, kterým je alespoň účast v play-off. Přesto klub v průběhu 90. let opustili nejen někteří trenéři D. Risebrough, D. King, ale i opory týmu J. Otto, J. Nieuwendyk.

Současné Flames mají stále řadu silných hokejových osobností. Počínaje nezkrotným pravým křídlem Theorenem Fleurym (mužem nevelké postavy ale velkým srdcem), mladíkem Jaromem Iginlou silovým ůtočníkem do něhož klub vkládá naději, že nahradí levého křídelního ůtočníka Garyho Robertse, který v červnu 96 předčasně odešel do hokejového důchodu po zranění páteře.

Trenér B. Sutter spoléhá na švédskou hokejovou školu v zastoupení: M. Nylander, C. Stylman, T. Albelin, která by měla zajistit výkonostní vzestup celého týmu.