články
      Retrospektivní výstava obrazů Petra Hanische a Vladimíra Urbánka

      Výstava proběhla ji tradičně ve výstavní síni Langrova domu v Jindřichově Hradci. Tento dům, jehož historie sahá až do 15.století, byl již počtvrté svědkem expozice obrazů Petra Hanische a Vladimíra Urbánka.Návštěvníci měli možnost shlédnout retrospektivní výstavu na přelomu července a srpna a čekalo na ně přes 40 děl, převážně olejomaleb, ale i pastelů a několik kreseb tužkou. retrospektiva proto, že expozice obsahovala jak úplně nová díla, tak i ta nejstarší, sahajících až do samotných začátků tvorby.
      Mezi náměty nechyběly krajinomalby, portréty, zátiší, ale i akty.
      I přes krásné a tedy umění nepřející počasí, výstavu navštívilo poměrně dost návštěvníků. Věřím, že odcházeli spokojeni.

      Na závěr pár doplňujících fotografií z výstavní síně.

      Ráj a mýtus

      Výstava Max Švabinský – Valdštejnská jízdárna 12.12.2001 – 31.3.2002

      Již téměř měsíc mají návštevníci hlavního města možnost, shlédnout ve Valdštejsnké jízdárně na Malé straně výstavu významného českého umělce Maxe Švabinského. Výstavu pořádá společnost Gallery pod záštitou Petra Pitharta, předsedy Senátu České republiky
      Pokud nejste z Prahy a právě plánujete cestu do hlavního města, naplánujte si návštěvu této výstavy, jistě nebudete litovat.
      Jak jsme si již možná zvykli v každém roce aspoň jedna retrospektivní výstava významného českého umělce. Z posledních umělců jsme ve Valdštejsnké jízdárně měli možnost shlédnout díla Chitussiho, Schikanedera, Mařáka a nyní tedy Švabinského.
      Max Švabinský (MŠ- zkratka, kterou často používal i na svých dílech jako signaturu) významný český umělec se narodil v roce 1873 v Kroměříži, patří k průkopníkům moderního umění. Tento umělec koketoval s různými technikami, na výstavě se můžeme na vlastní oči přesvědčit jak zvládl olejomalbu, pastel, dřevoryt, litografii, kresbu tužkou, uhlem, perem. Jeho žánrový rejstřík je také velmi bohatý, od klasických portrétů, přes krajinomalbu, náboženské výjevy, ale také erotické náměty, okenní výzdobu – vitráže, mozaiky, návrhy gobelínů, známek, bankovek až po encyklopedickou kresbu. Na výstavě můžete všechny tyto náměty spatřit na vlastní oči. Mě osobně se velice líbily především portréty. Švabinský zachytil snad všechny významné osobnosti své doby. Od Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Jana Nerudy, Jaroslava Vrchlického,přes T.G. Masaryka, Jiřího Wolkera po Julia Fučíka. MŠ nemaloval však jen tyto známé osobnosti v jeho díle najdeme také mnoho dílek svých nejbližších. Vděčným námětem hlavně na začátku jeho tvorby, se stala teta Máry, jejíž portrét nazvaný Zelená babička mě opravdu chytil a mě osobně se líbil za všech portrétů asi nejvíce.
      Výstava je bohatá především na jeho grafické práce, převážnou část této části Švabinského díla najdeme v druhém patře. Zde je k vidění encyklopedická kresba, jeho kresba motýlů je naprosto úchvatná, ale i návrhy známek. Ani sem netušil, kolik mě známých návrhů známek je od Švabinského.
      Bohužel především známky, vystavené v prosklených kazetách jsou špatně osvětleny a tak dá hodně práce najít ten správný úhel, pod kterým se vám nebudou dílka lesknout.
      První patro Valdštejnské jízdárny patří především portrétům osobností, rodinným portrétům, exotickým námětům aj. Bohužel, jak je již v tomto sále zvykem, díky velkým oknům, je zde špatně vidět na díla, která směřují k oknům. I přes tento věčný nedostatek si však můžete výstavu poměrně dobře vychutnat.
      Co může návštěvníka odradit je především vysoká návštěvnost, a tak nedoporučuji, abyste zamířili na výstavu v pozdních odpoledních hodinách. Okolo druhé hodiny odpolední se začíná tvořit poměrně dlouhá fronta, která vede až ven. A protože jsou tudíž otevřeny samootevírací dveře, do sálu tak proudí studený vzduch zvenčí, což je zvlášť v tomto velmi chladném, počasí poměrně výrazný problém. Když jsem odcházel ze sálu, měl jsem studený nos a tak jsem se těšil do šatny pro svůj teplý svrchník.
      Doporučuji návštěvu v dopoledních hodinách, kdy je sál téměř liduprázdný. Vstupné stojí 90 Kč pro dospělé. Kdo chce si z výstavy odnést také nějaký suvenýr, má možnost ze dvou publikací, jedna úzká za 330 Kč a druhá rozsáhlejší za 1.189 Kč. Nebo si odnést jen pohlednici se Švabinského námětem za 9 Kč či přáníčko za 33 Kč.

      Konání: Valdštejnská jízdárna na Malé Straně, spojení metrem A, stanice Malostranská, či tram 22, 18, výstava trvá od 12.prosince do 31.3.2002.

      Návštěva Louvru (Grand Louvre)

      O letošní dovolené jsem měl tu možnost navštívit Paříž. A co bych to byl za milovníka umění, kdybych nenavštívil Louvre. Tato bývalá pevnost, později přepracována na přepychový královský palác, je uměním prakticky nabita.

      Na návštěvu Louvru je však dobré si vyhradit minimálně půlden, pokud z této návštěvy chcete něco mít. Ponechám stranou budovu samotnou, neboť jen její popis by vydal na několik stran a budu se věnovat především návštěvě galerie. Před vstupem do muzea si musíte vystát několik desítek metrů (ne zřídka i několik stovek metrů) dlouhou frontu, jež vás zavede do pyramidy. Tato známá skleněná pyramida slouží jako vstupní brána - zde vás zkontroluje detektor, aby odhalil ve vašem batohu veškeré nežádoucí předměty (především zbraně). Po této velmi rychlé prohlídce, sjedete po eskalátorech dolů do obrovského sálu, kde se hemží stovky lidí a čekají u některé z mnoha kas na lístek. Vstupenka pro dospělého člověka stojí 46 franků, po 15.00 hod. je zlevněné vstupné na 35 franků. Vstup zdarma mají pouze studenti uměleckých škol (platí i pro české studenty).

      Ještě předtím, než se však postavíte do fronty na lístek, je dobré si rozmyslet co chcete vlastně vidět. Louvre je rozdělen do tří častí - pavilonů (Richelieu, Sully, Denon) a do sedmi oddělení (1.Starověký Orient, Starověký Egypt, Řekové a Římané, 4. Obrazová galerie - tato největší expozice je dále rozčleněna na dalších deset pododdílů: staří francouzští mistři, staří nizozemští mistři, staří němečtí mistři, francouzské malířství 16.století, francouzské malířství 17.století, italské malířství až do 17.století, španělské malířství, vlámské malířství, francouzské malířství 18.století a francouzské malířství 19.století; 5.Sochařství středověku až po novověk, 6. Nábytek a umělecká řemesla, 7. Rytiny a kresby ).

      Pokud jsme rozhodnuti, vydáme se opět po eskalátorech směrem k pavilonu, který jsme si pro prohlídku vybrali jako první. Návštěvníky Louvru zajímají především tři nejslavnější a nejznámější díla. Monu Lisu (Jocondu), Venuši Milóskou a Nike Samothráckou. Moje kroky samozřejmě vedly nejdříve do pavilonu Denon, kde se nachází nejen ona slavná Mona Lisa, ale i další skvosty světového malířství. Svou návštěvu jsem chtěl zaměřit především na malířství a tak jsem vynechal podzemní i přízemní patro a navštívil rovnou první patro, kde se nachází valná část obrazové galerie. První tři místnosti jsou věnovány ikonám, italskému umění 13.-15.století, najdeme zde florentskou, ale i benátskou školu. Po vstupu do hlavního sálu - chodby dlouhé několik desítek metrů, nevěřím vlastním očím. Obě zdi poseté malířskými skvosty . Italské umění 16.-17.století - Caravaggio, Raffael, da Vinci, Boticcelli, Tizian, Correggio, Giorgione, Perugino, Pontormo, a další. Italské umění 17.-18.století, španělské umění 17.-18.století. V sále číslo 13 nalézám všemi opěvovanou Monu Lisu, je však v obležení desítkami turistů, kteří i přes zákaz focení, fotí ze všech možných úhlů, jen aby měli Jocondu navěky zvěčněnou. A tak ani já neváhám vyndat ze svého batohu fotoaparát a pokouším se prodrat hloučkem dopředu, abych získal nejlepší místo pro svůj záměr. Mona Lisa je však za neprůstřelným sklem a tak musím dát pozor na odraz blesku. Focení je zde sice zakázáno, ale benevolence hlídačů je veliká a tak někteří své objektivy ani neschovávají. Po prohlídce této části přecházím do oddělení francouzského malířství, kde na mě "čekají" Delacroix, David, Boucher, Poussin, Gericault. Po tomto nádherném a silném zážitku se přesouvám do pavilonu Sully do patra druhého, kde mě čekají další skvosty. V prvé řadě je to Corot, jež je zde zastoupen 130 díly a jeho jedno z nejznámějších děl Žena s perlou, Ingres a jeho Velká odaliska či Turecké lázně, Fragonard, Wattau, de la Tour a další. Po prohlídce druhého patra v pavilonu Sully se přesouvám ještě dále do pavilonu Richelieu, kde očekávám především Vermeera. Bohužel několik posledních sálů je dnes zavřeno, a tak mistra Vermeera nevidím a musím se spokojit "jen" s Durerem a několika dalšími německými malíři. Tím prohlídka obrazové části Louvru končí. Nicméně i tak mi prohlídka trvala něco přes tři hodiny a to se musím přiznat, že ke konci jsem již některá mě neznámá díla ignoroval a zastavoval se pouze u těch známých.

      Zmáhám se a z posledními silami se přesouvám zpět do přízemí pavilonu Sully a navštěvuji výstavu Egypt, Mezopotamii a francouzské sochařství. Zážitek je však již silně narušen únavou a nedostatkem sil a tak spíše než prohlídka je to procházka. Po cca čtyřech hodinách v Louvru již zcela vyčerpán opouštím tento svatý stánek umění a vycházím na zpět Rue de Rivoli. Ačkoli po tomto obrovském soustu umění jsem zcela vyčerpán, a o umění nechci na nějakou dobu ani slyšet, již dnes vím, že až opět zavítám do Paříže, do Louvru se určitě vrátím. Stojí to totiž za to.

      Otevírací doba:
      Denně mimo úterý od 9 -17.45 hod., pondělí a středa do 21.45 hod.
      Vstupné 46 FRF (cca 240 Kč), po 15.00 hod. a ne po celý den 35 FRF (cca 182 Kč), zdarma do 18 let a studenti uměleckých škol, a pro všechny 1. neděli v měsíci.

      Informace:
      Tel. 01 40 20 51 51 a
      www.louvre.fr
      Trasa:
      metro Palais Royal-Mussé du Louvre nebo Tuileries

      Muzeum Prado (Museo Nacional Del Prado)

      Další zastávkou mé letošní dovolené bylo madridské muzeum Del Prado. Toto věhlasné a největší španělské muzeum se nachází v překrásné zelené části Madridu v Parque de El Retiro v Paseo del Prado. Tato alej, jinak přezdívaná "Avenue of Art", se rozpíná po celé délce Parque del Retiro. Součástí této aleje jsou tři slavné galerie - Thyssen-Bornemisza Museum, Centro de Arte Reina Sofia National Museum a již zmíněné Museum Prado. A protože jsem se chystal především na mistry Velazqueze a Goyu, navštívil jsem Museum Prado.

      Nejprve doporučení pokud jedete autem, v klidu zaparkujete i uprostřed Madridu, neboť systém podzemních garáží funguje dokonale, v několika patrech podzemních garáží zaparkujete i v největším dopravním shonu. Podzemní garáž je i na Plaza de Cibeles, odtud je to k muzeu co by kamenem dohodil. Pokud jste pěší turista a jedete metrem, nezapomeňte vystoupit na stanici Retiro.

      Ve stínu zelené aleje směřuji pomalu ke svému cíli, cestou míjím pouliční umělce. Především malíře, kteří nabízejí kopie (někdy opravdu povedené) slavných obrazů - od Rembrandta po Moneta. Před stojící sochou Goyi nacháazím vstup do muzea, nikoli impozantní, jako například v Louvru, ale strohý. Avšak také fronty tu nejsou a lístek kupuji během několika vteřin. Základní vstupné stojí 500 peset (což je v přepočtu cca 110 Kč), pro studenty tentokráte sleva na 250 peset (cca 55 Kč). Muzeum má čtyři podlaží, resp. dvě patra, přízemí a jednu podzemní místnost. Se vstupenkou, plánkem, vyrážím do prvních místností této nádherné galerie. V přízemí se nachází španělské, německé a vlámské umění 15.-16.století, dále pak italské umění 14.-16.století a několik místností skulptur.

      V těchto prvních místnostech, resp. v celém přízemí se zdržuji jen krátce, neboť se již nemohu dočkat slavných jmen a zde vystavení umělci mi mnoho neříkají, nutno podotknout, že často ani jejich práce. A tak se již ocitám v prvním patře. To je věnováno španělskému umění 17.-18.století, francouzskému, vlámskému, holandskému a italskému umění 17.století. Mezi velikány poznávám El Greca, Zurbarana, Ribera, Bosche, Murilla, ale i Rubense, Tiziána, Fra Barolomea, Rafaela, Botticelliho, Correggia a Durera. A samozřejmě Velazqueze a Goyu. Těmto dvěma autorům je věnováno několik místností. Jako prvního "potkávám" Goyu a jeho obraz Rodina Carlose V., kde nacházím i autorův autoportrét v pozadí vlevo. Obraz, poměrně veliký, je dominantou celé místnosti, po stranách jsou jednotlivé portréty královské rodiny. V místnosti 39 vidím další Goyův slavný obraz. Poprava povstalců v Madridu 3.května, který na mě silně zapůsobil svým utrpením. V dalších místnostech, sálech či spíše pokojích už je jenom samý Goya a tak mám možnost vidět jeho pozdní díla, např. Satyra požírající svoje děti, Dvě stařeny pojídající polévku, z kterých jde téměř strach a další obrazy. Mírně poznamenán utrpením jež čpí z těchto děl, se vypravuji do sálu číslo 12, kde se nachází další mistr Velazquez. Tomuto pokoji vévodí Las Meninas aneb Dvorní dámy, Las Lanzas aneb Kapitulace Bredy, překrásná Vulkánova kovárna, ale i Los Borrachos aneb Pijáci. Zde zůstávám déle než u Goyi. Díla to jsou překrásná, barevná a také optimističtější než u Goyi. Po těchto nádherných dílech nalézám v menších sálech další Velazquezova díla, jako jezdecký portrét Filipa V. a další. Třešničkou na dortu jsou Rubensovy Tři Grácie. Bohužel slibovaný Rembrandt je právě kdesi zapůjčen. No nevadí. Je předem mnou poslední, druhé patro, které v sobě skrývá španělské, německé, francouzské, italské a anglické umění 18.století. Nejkrásnějším obrazem v tomto posledním patře je bezesporu nádherná Goyova Maja a to jak Oblečená tak i Nahá. Závěrem navštěvuji poslední místnůstku, kde se nacházejí kresby a to především Goyovi. Touto poslední místností prohlídka Prada končí. Po více jak třech hodinách procházky po muzeu jsem již opět zcela vyčerpán a chystám se opustit budovu, jenže ejhle. Výtah, kde se tísnilo 5 lidí mě zavezl až do přízemí a tak jsem měl to štěstí si prohlédnout šperky, keramiku, sklo a další umělecké předměty, které byly pečlivě chráněny v trezoru. Po této opravdu již poslední místnosti vycházím opět na čerstvý vzduch, zasažen prudkou změnou teploty (z příjemně vychlazeného muzea, kde se teplota pohybovala okolo 20 stupňů na čerstvý vzduch, kde byla teplota dvojnásobná), upadám na nejbližší lavičku a sahám po své sodovce.Po krátkém občerstvení se vydávám podél Prada až se dostávám k soše Velazqueze, na rozdíl od Goyovi sochy je zde mistr vyobrazen sedící.

      Tím má návštěva definitivně končí. A jaké byly moje pocity ? Úchvatné, nádherné, jediná věc, která mě trochu ztrpčovala život, bylo rozčlenění místností. Na rozdíl od Louvru se mi to zde zdálo malinko nepřehledné, ale to je jen můj dojem.

      Otevírací doba:
      otevřeno denně mimo pondělí
      úterý až sobota od 9 do 19.00 hod.
      neděle a svátky od 9 do 14.00 hodin
      poslední návštěvníci 30 minut před zavírací dobou

      Informace:
      Základní vstupné 500 peset (cca 110 Kč)
      Sleva pro studenty a držitele slevových mezinárodních karet 250 peset (cca 55 Kč)
      Vstup zdarma pro návštěvníky mladší 18 let, důchodce nad 65 let, nezaměstnané
      18.května, 12.října a 6.prosince vstup zdarma pro všechny

      Kontakt:
      tel. 91 330 28 00
      fax. 91 330 28 56
      e-mail:
      museo.nacional@prado.mcu.es
      website: http://museoprado.mcu.es

      Adresa:
      Edificio Villanueva
      Paseo del Prado, s/n. 28014 Madrid
      Office building
      Ruiz de Alarcón, 23. 28014 Madrid

      výběr galerie dle techniky:
      olejomalbapastelymalování na zakázkuostatní
      Pokud máte touhu mi napsat, že se vám nějaký obrázek líbí a chtěli byste ho vidět "in natura", není problém se domluvit na osobním setkání. Pište na: petrhanisch@gmail.com.


    * Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *