Vyprávění kmotry Tobišky(17.)
HOLANDSKO
Celá liberecká delegace se sešla v pátek 26.9. na autobusovém nádraží. Zde jsme si my STOPáci nasadili fešné pestrobarevné kloboučky, které nám vybral sám Milda. A hned potom, co jsme si nasadili kloboučky jsme vyrazili směr Varnsdorf. Zde měl Milda menší problém s panem celníkem, který ho nějak nemoh poznat na fotce v pasu. Hned v zápětí ho odchytil další celník, protože se právě chystal močit v prostoru celnice (což se nám ostatním bez problémů podařilo). To už se setmělo a před námi bylo nekonečné Německo. Jestli se někomu podařilo na delší dobu usnout, tak mu gratuluju, protože takový štěstí měl jen málokterý z nás. Největší zábavou pro nás byli odpočinky na pumpách, kde jsme se alespoň bavili počítáním děr v pisoárech (maximum bylo 17!!!-vopravdu ). V sobotu k ránu jsme konečně prosvištěli do Holandska a po menším kufrování jsme kolem desáté hodiny dorazili do rozlehlého areálu, na kterém měl proběhnout sraz holandských a libereckých vůdců zvaný koempoelan. Byli jsme ubytováni ve skautském domě na kraji celého tábořiště. Podařilo se nám (tzn. Stopě) zabrat celý jeden pokoj pro sebe, což mělo samozřejmě mnoho výhod. Po převléknutí do krojů, ke kterým jsme nosili nezbytné kloboučky, jsme dostali snídani a měli jsme se na skautském tržišti zapsat na odpolední činnosti, které chceme provozovat. Součástí trhu byla i výstavka fotek, na kterých jsme objevili některé z nás v dobách dávno minulých. Hned po poledni následovalo slavnostní zahájení koempoelanu. Na obřím pódiu probíhala zahajovací show, která byla částečně inspirována agentem Jamesem Bondem. Všude se to hemžilo holandskejma skautama v pestrobarevných krojích s miliónem nášivek. Každej skaut tam má jinej kroj, někteří chodili v hasičských uniformách (asi soptíci), další byli převlečený za čerty a asi polovina z nic měla takový červený parohy na hlavě! Pořád něco holandsky vykřikovali, dělali mexický vlny a podobný vylomeniny. My sme nemohli zůstat pozadu a tak jsme se k nim přidali, i když jsme vůbec nevěděli, co řvou, ale mladí holandští bratři to ocenili.
Hned potom jsme se rozešli do svých pracovních skupin. Půlka kluků odjela na potápění do nedalekého bazénu a my ( já, Milda, Pupek a holky) jsme vyrazili na malování na obličej. Nejdřív jsme shlídli nějaký divný divadelní představení a pak jsme začali kreslit po xichtech. Pupik si s Mildou kreslil na obličej téma země a já s holkama jsme kreslili téma voda. No nevěřili byste jaká je to sranda a kupodivu to hrozně hezky vypadá (vyžádejte si fotky). Druhou část odpoledne jsme vyráběli bumerangy. Ač je to neuvěřitelný, tak vopravdu lítaly (pokud se teda nezlomily).
A potom už následoval zlatý hřeb večera-večeře. Už v průběhu dne jsme dostali poukázku na jídlo. Každý dostal hlavní jídlo buď holandské, indické, mexické, nebo italské kuchyně, k tomu salát, polévku a dezert. Abych řek pravdu jedlej byl jenom dezert a nudličková polívka. Hlavní jídla rozličných kuchyní chutnala všelijak nebo dokonce nijak. Největší neúspěch sklidila Indie, kterou nikdo z nás ani nestrčil do pusy.
Po této “vydatné” večeři jsme vyrazili hrát volejbal. Postupem času se na nás nabalilo množství českých i holandských skautů, kteří nás nakonec uplně vytlačili ze hřiště. Tak jsme jim sebrali míč a měli po ptákách. Abychom toho sportu neměli málo přihlásili jsme se (jako jediný Češi) do tradiční soutěže v přetahování- drželi jsme se statečně, ale proti trénovaným Holanďanům jsme i přes velkou podporu domácího publika neuspěli.
V devět večer nastala další těžko uvěřitelná část programu – dvouapůlhodinový rockový koncert kapely Die Flippen, která je známá z rozhlasu i televize. Pod pódiem se tísnilo skoro 500 mladých posluchačů. Po výtečném koncertě jsme se za doprovodu skautské dechové kapely, která nás obšťastňovala po celý víkend, vydali k velkém ohni. Ten oheň byl fakt zajímavej, protože se u něj promítali meotarem fotky z celýho dne, hrála tam z repráků hudba, svítily tam obří reflektory a v hledišti, které připomínalo řecké divadlo, sedělo zase asi 500 diváků. Jakmile oheň vzplanul naběhla k němu dvojka kabaretiérů Volle Venten a rozjeli svojí hodinovou estrádu v holandštině. Podle toho jak se všichni smáli to byla hrozná sranda. Mluvené slovo prokládali písněmi, které hráli na el.kytaru a s playbackem!
I přes velkou snahu jsme tam až do konce nevydrželi a odešli jsme radši dospat to, co jsme v autobuse probdili.
V neděli ráno nás v devět vzbudili a vyrazili jsme na snídani. Měli jsme na výběr z mnoha chodů, rozhodně jsme svoje žaludky nijak nešetřili, po včerejší večeři jsme měli opravdu co zaplňovat. Hned po snídani následovala velká “bojovka”. Všichni účastníci koempoelanu byli rozděleni do družin po osmi lidech. V těchto družinách jsme chodili po jednotlivých kontrolách a plnili roztodivné úkoly, za které jsme získávali buď část území nebo peníze. Myslim, že jsme tu hru vyhráli, ale výsledky byly vyhlášený v holandštině, takže jistej si nejsem.
Po této hře následovalo slavnostní ukončení. Probíhalo skoro stejně jako zahájení, akorát trochu pozpátku. Jakmile byl koempoelan ukončen nastalo nám volno. To jsme vyplnili fotbalem společně s Mustangy a jednim Holanďanem. Po večeři jsme se rozhodli jít na průzkum nedaleko ležícího města. Prohlédli jsme si snad všechny pamětihodnosti( 3 mlejny, 2 kostely), v jednom kostele jsme byli dokonce svědky srazu nějaký sekty. Nakonec jsme skončili v malé útulné hospůdce anglického typu. Nebyla to ale obyčejná hospoda, měla několik nesporných výhod: 1) v televizi tam dávali formule 2) měli tam hromadu stolních her, takže jsme si tam zahráli scrabble, šachy, dámu,… 3) na každym stole byla plná miska buráků, ktwerý byly jako pozornost podniku, takže jsme jich tam snědli několik kilo 4) šlupky vod těch buráků se prostě házeli na zem, což nám v žádnym případě nevadilo 5) záchodová mísa byla pokreslena veselými motivy
Po návratu jsme hráli karty a smáli se Berrymu, kterej se asi padesátkrát(!) za večer bouchnul do hlavy o horní patro palandy .Pak někteří z nás vyrazili na lov, něktreří chtěli lovit, ale usnuli, někteří pouze spali a zbytek pokračoval v kartách. Ráno po snídani jsme nasedli do autobusu a vyrazili směr Amsterdam. Po cestě jsme celý autobus okouzlili kazetou s převážně pohádkovými písničkami, které tak rádi zpíváme u táboráku. Bohužel, ne všichni jsou v oblasti hudby tolerantní a tak byla naše hudba násilně ukončena bez udání důvodu. Než jsme dorazili do Amsterdamu, tak jsme navštívili holandský skanzen, který byl plný mlejnů, baráčků, krámečků a taky tam byla dílna na dřeváky a výrobna sejra, kde jsme dostali výklad v češtině, která byla spíš ruštinou. Zároveň nám byla umožněna ochutnávka mnoha druhů sýrů, takže jsme se zde i naobědvali.
V Amsterdamu jsme vyjeli na projížďku lodí po městských kanálech, při které jsme viděli plno bezdomovců, památek, jiných lodí, obchůdků,… Po projížďce jsme dostali hodinu volna a tak jsme se vydali vstříc nebezpečí v amsterdamských ulicích. Kromě toho, že Vám tam každou chvíli někdo nabízí drogy je to tam docela pěkný. Protože bylo pondělí a všude bylo zavřeno, tak jsme si dali zmrzku a odjeli směrem domů. Za Amsterdamem jsme zahlídli amsterdamskou Arenu, kde nám to v červnu Colina odpískal a pak jsme začali pomalu a nenápadně usínat. Naštestí jsme asi v 17.00 hodin dorazili do nějakýho příhraničního městečka a zastavili u McDonalda. Tam nás čekalo důstojné rozloučení s holandskými hostiteli. Každý si mohl dle svého přání vybrat cokoliv v hodnotě 15 guldenů. To byste nevěřili, jak jsme si nacpali pupky. Když nám slehlo tak jsme je zase vyprázdnili na záchodě a vjeli do nekonečné Germánie. Díkybohu jsme tuto noc spali všichni jak zabitý, i když se nám to vedení pokoušelo znemožnit vysíláním tří nebo možná i více nízkokvalitních filmů. I přes tyto pokusy jsme tedy nad ránem prorazili do rodné země české a po dvou hodinách i do milovaného Liberce. Zde jsme se všichni rozloučili skautským potřesením levačky a rozešli se My STOPáci jsme ještě utvořili průvod kloboučků centrem města a odešli tam, kde je nám nejlépe...
Poznámka autora:Omlouvám se všem, kteří se mnou v čemkoli nesouhlasí. Pokud budou mít potřebu uvést něco na pravou míru, nechť tak příště učiní.
zpátky na úvodní stránku