To je ale nevábná představa! Vše, do čeho halí své tělo, jako by získal v restitučním řízení, jemuž přikládá takový význam.... Obnošené sako, pravěká kravata, tisíckrát přežehlené kalhoty. A ty názory k tomu!

Jen se podívejte na toho druhého, jenž se honosí přídomkem "liberál", to je panečku chlapík: mobilní telefon mu visí na opasku proklatě nízko, aby svými neotřelými soudy mohl odstřelit protivníka nejpozději ihned, jeho tvář voní posledním výdobytkem chemického průmyslu. A názory? Jsou skryty hluboko pod čelem (na duši už přece dávno nevěří)! Ach, vzdychají ženy... Oh! Zoufají si někteří muži.

Já si myslím, že v Čechách a na Moravě není zatím jediný skutečný konservativní ani liberální politik. Mnoho se jich za takové vydává, ti poctivější z řad prvních ještě připouštějí, že konservativní politické prostředí, respektive stranu teprve budují.

A tu vchází na scénu senátor ODA Michael Žantovský. Kam byste ho zařadili vy? Jeho domovská strana sama se tváří jako spíše konservativní, řeklo by se proto lehce, že i on bude vyznávat starožitné moresy, leč! Chyba lávky...

26. 6. 2000 otiskl časopis Týden jeho dopis, jímž komentoval předchozí rozhovor periodika s předsedou ODS Václavem Klausem, respektive jedno z páně předsedových tvrzení (nebýt koaliční krize na podzim 1997, nebylo by tehdejší krize měnové). Michael Žantovský pravdivě namítá, že měnová krize byla vládou konstatována již na jaře 1997, takže naznačená kauzální vazba neexistuje. Potud logické a korektní, jak se na konservativního gentlemana sluší.

Čtenářům však vzápětí nabídl tři varianty, proč se Václav Klaus k danému tvrzení uchýlil: 1/ odpovídá na jinou, než Týdnem otištěnou otázku, 2/ lže a 3/ trpí PRESENILNÍ DEMENCÍ.

Ponechávám to bez komentáře, protože, milý čtenáři, v tuto chvíli oba víme své, že?

Nesoudím, že ve veřejných úvahách Václava Klause od roku 1990 převažovaly konservativní myšlenky. On sám vždy ODS klasifikoval jako liberálně-konservativní stranu. Pozoruji však, že v posledních letech je jeho rétorika v míře rostoucí stále konservativnější, občas s tóny možná až šovinistickými. Populism, řekl by někdo. Třeba, nevím.

23. 6. 2000 pronesl na Evropském foru v rakouském Wachau projev, jímž jako kdyby chtěl pojmenovat nezdravé tendence v procesu evropské či globální integrace. Místy jsem měl dojem, že čtu proslov Jeho Svatosti Jana Pavla II., o němž snad nikdo neřekne, že je liberál.

Dnešní Evropu podle Václava Klause přivedly na historickou křižovatku dlouhodobě působící procesy, účinkující ale v posledním čase synergicky. Vyberu jen jeden z nich. Pro ilustraci. "Skutečnost, že nastala éra emancipace žen, feminismu a všelijakých módních úmluv o právech dítěte, ale že současně dochází k evidentní erozi klasického modelu rodiny, tvořícího dosud základní princip společenského uspořádání."

Mému převážně konzervativnímu uchu tato teze zní velmi libě, jako ostatně i řada dalších (blíže viz Václav Klaus, Evropská integrace). Škoda jen, že nemohu nalézt dostatek důvodů pro naprostou věrohodnost řečníkovu.

Zakončím své dnešní přemítání vzpomínkou na člověka, jemuž věrohodnost nechybí ani v nejmenším. (Sobecky a velmi nezdvořile poznamenávám: škoda, že nezvolil jinou životní dráhu, třeba politickou.)

S knězem Františkem Líznou jsem se poprvé "setkal" někdy v 80. letech, když Svobodná Evropa vysílala přes barieru rušiček některé jeho texty. Dnes tento muž působí jako pastýř v moravských Vyšehorkách, přesněji v blízké věznici Mírov, určené nejtěžším delikventům, po jejichž krvi tak často volají příležitostné ankety TV Nova a TV Prima.

"Pronikl jsem tam, kam se žádný policista ani soudce nikdy nedostane. Když znáte jejich osobní a rodinnou situaci, říkáte si, že kdybyste se v ní ocitl vy, byl byste třeba horší než oni," čtu slova P. Františka Lízny v Zemských novinách 27. 6. 2000.

Pokora by měla zdobit konservativní politiky nejvíce.

Michael Žantovský, Václav Klaus?

Váš kníže Dakar.