Už je talířek zase plný kaše. Až po okraj! Suďte sami, co jsme si zas navařili:

Hamburský balet je, jak píší Hospodářské noviny, "silně znechucen", když se jeho činovníci musí před květnovým hostováním na pražských scénách v nových dotaznících pro přechod hranice zpovídat ze svých takořka intimit, jakož i nejeden grošík z tobolky vydat. "A jak to chodí při cestách baletu do jiných zemí, které se jako ČR ucházejí o členství v EU?" otázaly se HN pracovnice baletu, jež odpověděla s podmínkou, že nebude jmenována: "Víte, my jsme do těchto socialistických zemí zatím moc nejezdili."

Jak to je s tím pořekadlem? Mlčeti...? Hm, to máte ale tuze složité s takovým zlatým mlčením. Suďte dál:

"Většina lidí vůbec neví, proč republika do Unie vstupuje. Tento stav by mohl poškodit vliv na veřejnost na konci vstupních procesů. Politici to musí lidem vysvětlit," apeloval na vlnách Českého rozhlasu vyjednavač EK pro Českou republiku Michael Leigh.

A suďte i potřetí:

Na nedostatečnou kvalitu komunikační strategie s českou veřejností si zástupci EU dosud oficiálně nestěžovali, parafrázuje sdělení státního tajemníka MZV Pavla Teličky poslancům výboru pro evropskou integraci Právo a dodává: "Navíc podle něj úroveň znalostí o procesu rozšiřování není dobrá ani v samotných zemích EU."

Mluviti stříbro, mlčeti zlato. / Nejsme jako oni!

Staré slogany získávají nový smysl. Zdá se, že integrace už nabírá obrátky. Snad to stihnem dříve než Hamburští rozpoznají, že postsovětská zóna se přece jen, ne mnoho, ale drobátko proměnila.

Zdraví Vás kníže Dakar.