První stránka

Poslední větší Honzíkovou cestou byla pouť daleko na východ. Do říše Ruské, na Centrální Kavkaz. Přejel devatero řek, devatero hor, a devatero průsmyků. Podplati cestou devatero Ruských policajtů v vypil devatero stakanů vodky.

Byla to opravdu únavná cesta, v pohádkově vybaveném autobuse cestovní kanceláře Turistika a Hory. Takovou rustikální Karosu, jste už dlouho neviděli. A jak byla přetížená! Nejen Honza dostal od své maminky uzlíček buchet (kartony piva, konzervy etc.), ale i ostatní cestující si na cestu vzali spoustu užitečných věcí.(mačky, lana, stany, cepíny, rukavice,čepice i sluneční brýle)

Pátého dne cesty se jejich autobus zastavil 20 km od kopečku zvaného Elbrus. V údolí Baksan v nadmořské výšce asi 2 km. Tam si všichi cestující vydatně vydechli. A zase vydatně nadechli, ale moc toho nevdechli. (Nadmořská výška už byla mírně znát.)

Málem jsem vám zapoměl říci, že Honza necestoval sám, měl sebou tři věrné druhy - Radima a Martina Hrubé a Lukaše Kohoutka. Všichni jsou chrabří a zdatní turisté a horochodci. Jen co si malinko odpočinuli, vrhli se na první horu - Čeged. S tohoto kopce byl nádherný pohled na najvyšší vrch, o kterém bude ještě řeč.

Elbrus: nejvyšší hora, kterou Honzíkův tým pokořil.

Dobýt tuto horu nebylo vůbec jednoduché, první pokus stroskotal pro nepřízeň počasí. Našim poutníkům se podařilo dosáhnout sedla mezi objema vrcholy tohoto vyhaslého vulkánu ( 5 000 m.n.m.)

Druhý pokus byl o dost úspěšnější. 75% dobyla západní vrchol. Honza tento výkon sledoval z doliny Shelda, viz níže

Takovou nádheru bylo dovoleno spatřit Honzíkovy, když jedo kamarádi bolovali s vyhaslím vulkánem. Ledovec, ve kterém byla jeskyně, a v jeskyni bylo chladno a zvědaví Honzík

Řeka Baksan (nahoře i dole), která pramení s ledovcové jeskyni. A mostek, který měl už dávno spadnou, ale ještě stojí. Zázraky se prostě dějou jen v pohádkách

Na fotografii je téměř nepatrný Honzův spolucestující Harry (velký černý flek s kloboukem). Za tímto flekem je možno opravku bystrým okem spatřit zátoku, ve které Honzím strávol jednu Kavkazskou černočernou noc

Pleso v údolí Baksan. U 1 předsunutého tábora k horám Gumači a Viartau, zvané Zelená Gastinica. V pravé části plesa ústí ledovec. Honzík a Martínek se šli k této části plesa podívat. Matýsek tam hned skočil, aby se schladil. Vůbec mu nevadilo, že ta voda měla asi -6 stupňů, a občas se do ní něco s toho ledovse ulomilo.

1) fotografie stažená s jiné stránky focená asi v roce 1987, jeskyně se od těch dob změnila. (uvidíte příště)